Že ten dům, bývalé sídlo Vojenských staveb, na okraji magistrály, která se tu rozdvojuje do Sokolské a Legerovy ulice, vůbec existuje, se lidé dozvěděli nejdřív asi ze Svěrákova filmu Akumulátor. Ale tehdy to ještě zůstalo bez odezvy. Až když na něj pověsili obří obrazovku, které v noci svítila do očí řidičům frekventované trasy přes Nuselský most a vůbec narušovala světelnou pohodu širokého okolí, začali se lidé o dům zajímat. Když pak sloužil objekt už jenom jako věšák na obří reklamní plachty, veřejnost s pobavením sledovala zprvu marný boj úřadů, které se snažily reklamní plochy zlikvidovat.
Objekt bývalých Vojenských staveb v hodnocení dobového odborného čtrnáctideníku.
Když se v roce 1973 začala zpracovávat dokumentace na ověřovací studii, počítalo se s tím, že stavba bude jen dočasná. To se promítlo i do zadání hlavních parametrů. Postavte to tam, ale musíte na tom šetřit, výstavba musí být co nejekonomičtější s ohledem na nepříliš vzdálené zbourání domu. Proč? V době, kdy byly podmínky pro výstavbu objektu Vojenských staveb zpracovány, platil totiž starší územní plán, kde měla Severojižní magistrály z tehdy budovaného Mostu Klementa Gottwalda mířit rovně, a ne odbočovat směrem k Národnímu muzeu Legerovou a Sokolskou. Počítalo se s tím, že rozbušky a bagry to vezmou směrem k Václaváku bez uhýbání.
Takže dům, který v dohledné době stejně nakonec ustoupí modernějšímu domu, měl ve svém rodném listu dočasnost zakódovanou.
Strážce streamu
