„Vy s náma budete dneska hrát?“ ptal se nás osmiletý Alex, hráč hokejbalového týmu TJ Kovo Praha. Všichni se na tréninku řadili na nájezdy, aby se rozehřál brankář.
Přiznáváme se, že je to naše premiéra na hokejbalovém hřišti. „Hlavně musíš dát góla! Jinak vypadneš, koukej!“ zamrkal na nás Alex zpoza helmy a vyrazil na nájezd a skóroval. Nám se povedl jeden ze tří nájezdů.
Kolik to stojí
|
Nejnáročnější je pro děti asi běhání. „Není to tak kontaktní sport, je to více o technice a právě o tom běhání,“ vysvětluje Martin Drahota, jeden z trenérů klubu TJ Kovo Praha, které má tréninky na hřišti mládeže u Palmovky. Řada zákroků je u hokejbalu zakázaná, rozhodčí tvrdost nepřipouští, a tak nedochází ke zranění sportovců tak často jako při hokeji.
Hráči v poli mají odlehčenou výzbroj, aby se jim lépe běhalo. Mají na sobě helmu, rukavice, chrániče na holeně, štulpny, někteří volejbalové chrániče na kolena a odlehčené hokejbalové kraťasy.
A také samozřejmě hokejku, která je úplně stejná jako hokejová, jen se vám na hřišti postupně obrousí. Výstroj brankáře je úplně stejná jako v hokeji. Samozřejmě kromě bruslí.
„Když hokejistům skončí sezóna, tak si k nám kolikrát i chodí zahrát hokejbal. Naše sezóna končí koncem dubna a v hokeji jim někdy končí dříve,“ říká Drahota.
Tréninky mají vždycky dvakrát týdně v úterý a ve čtvrtek od 17 hodin. Mají tu dvě hřiště, tak se na nich prostřídají za odpoledne všechny kategorie. Většinu sezony trénují venku, přes zimu pak hrají florbal a trénují v tělocvičně.
V přípravce pomáhá trenérovi i hráč dorostu Jakub Opolský. „Přestal jsem hrát hokej. A kamarádi mě přivedli na hokejbal, u kterého jsem nakonec zůstal a mám tady v přípravce i brášku,“ vysvětluje Jakub, který o víkendu odehrál zápas za chlapy a rád by se časem dostal i do reprezentace.
Společně dohlíží na techniku přihrávek a pravidla hry. Pokud někdo zlobí, dostane pár kliků. Brankáři ve výzbroji dřepují. Když mluvíme o přípravce, tak je to spíš o práci s hokejkou, aby se naučili základy, a turnaje jsou pro ně spíš jako zábava. Jde o to, aby je to bavilo.
„Přichází k nám kluci, kteří mají rádi hokej, ale třeba se k němu nedostanou, protože je náročnější i finančně,“ přiznává Drahota. Hokejbal se u nás hraje sice už přes třicet let, ale jeho obliba se postupně rozrůstá.
„Když jedeme na turnaj, máme kolikrát jen šest dětí a brankáře a u ostatních týmů je třeba 12 dětí, ale zase si alespoň více zahrají,“ přiznává Drahota.
Minipřípravka začíná v pěti letech, starší kategorie je pak pro osmi až desetileté děti. A další jsou přibližně po dvou letech. „Začínat mohou klidně v osmi nebo devíti letech. Ale bereme klidně i starší,“ láká nováčky Drahota.
Dívkám je vstup samozřejmě povolen také, v současnosti tu mají dvě hráčky. Dívky mají i vlastní soutěž, ale hrají i s klukama v týmu. „V extralize je náš tým historicky nejúspěšnější. Já se snažím pracovat právě s dětmi,“ uzavírá Drahota.
