Nedávno jsem měl možnost podívat se na dokončovanou rekonstrukci obchodního domu Máj z výšky. Z terasy Albatrosu, který stojí na rohu Národní třídy a ulice Na Perštýně, je výhled na obchoďák, kde jsem za desítky let jeho existence utratil pár korun (a kde jsem v posledním patře, kde bývalo občerstvení, projedl desítky chlebíčků a zákusků), neobvyklý a neopakovatelný.
Vybavil jsem si však jednu vzpomínku, která mi dodnes vrtá hlavou. Stát se to v devadesátkách, ani se nad tím nepozastavím. Ale tohle ODPOSLECHNUTO z jízdy na eskalátorech mi dodnes nedá spát.
Muselo to být nedlouho po otevření, ještě jsem studoval střední. Jel jsem po již zmíněném eskalátoru. Už si nevzpomínám, jestli nahoru či dolů. Za mnou jely dvě paní, typologicky bych je zařadil do kategorie „maminy“, věk pro mě tehdy již pokročilý, takže jim určitě nebylo víc než padesát, ale znáte to. V šestnácti byli pro nás dinosauři i ty dvacetiletí. Nevěnoval jsem hovoru dam, které možná přijely do Prahy na nákupy, alespoň tak na mne tehdy působily. „Look“ měly totiž více venkovský, než pražsky velkoměstský. A já jsem během těch krátkých chvil zaslechl z jejich hovoru pouho pouhou větu: „TAK JSEM HO NAKONEC NECHALA ZMLÁTIT ZA DVĚ STOVKY!“
Koho? Kde? Jak? Proč? Ptal by se románový detektiv. Ptal jsem se taky, ale odvahu optat se obou paní, o jakém zmláceném byla řeč, jsem neměl. Kdybych měl nastraženější uši, asi bych z vět předtím i potom vytušil, o jaké zmlácení se jednal. Ale neměl jsem je.
Pokud by za mnou po těch eskalátorech jeli dva taxikáři, dva veksláci, nebo čistokrevní mafiáni, bylo by vše jasné. Ale tyhle paní ověšené nákupními taškami? Ano, dvě stovky byly v sedmdesátých letech slušné peníze. Vždyť stravenky do školní jídelny na měsíc stály nějakých padesát šedesát korun. Noviny byly za padesát haléřů (nebo možná už za korunu). Lístek do první řady běžného kina na sovětský film za dvě až tři koruny. Měsíční kupon na MHD pro studenta za 35 korun.
Co přimělo tu paní, že utratila neuvěřitelné dvě stovky za něčí zmlácení? Možná to ale i z pohledu tehdejších cenových relací bylo málo. I na tu dobu by dva tisíce byly adekvátní.
Nikdy jsem té záhadě nepřišel na kloub. Myslím, že by ji nerozluštil ani investigativní žurnalista Radek John a jeho kolega Josef Klíma. Možná jen strážmistr Topinka by měl šanci…
