Odkrývání dinosauřích koster se děti naučí v muzeu

Když vejdete do Triloparku, pohlédnete do očí šavlozubému tygrovi, jeskynnímu lvu a dalším vyhynulým zvířatům v životní velikosti. „Menší děti se bojí výjimečně. Předtím, než se osmělí, jsou trochu bázlivé. Hned vidí, jak byla jednotlivá zvířata veliká,“ říká Ladislav Zedník, paleontolog a jeden ze zakladatelů interaktivního muzea Trilopark v Nuslích.

Modely vyhynulých živočichů vytváří Radek Labuťa, druhý zakladatel Triloparku. V současnosti je na vykopávkách v Číně, ale jeho práce najdete i v dalších vědeckých institucích či v pořadech České televize.

7 fotografií

Oproti jiným muzeím se odlišuje zábavným výkladem s ukázkami a dílničkami, ze kterých si děti odnesou domů vlastnoručně vyrobené trilobity, lebky dinosaurů nebo třeba žraločí zub, které si nabarví podle svých představ. Mají tu asi padesát malých formiček pro odlévání ze sádry.

„Kluci jdou často po dinosauřích a žraločích zubech. Holky spíš zajímají amoniti a ladné tvary. Držákem jsou samozřejmě trilobiti, kteří mají hezký sošný tvar,“ doplňuje Ladislav Zedník. Poté dostávají návštěvníci štětečky a odkrývají třímetrovou kostru dinosaura v písku. „Snažíme se lidem ukázat, takhle to zvíře vypadalo, kde mělo oko, jak žilo, co z něj najdeme a na základě toho modelujeme pravěké světy,“ říká Zedník.

Jednou z nejoblíbenějších paleontologických aktivit, od které musí rodiče odtrhávat ratolesti, je preparace vibrační jehlou. „Když v terénu najdete zkamenělinu, zpravidla je část zakrytá horninou. Musíte ji odstranit. A k tomu slouží tato maličká zařízení na principu sbíječky, pomocí kterých odstraňujete horninu,“ říká Ladislav Zedník. Není to věkově omezené. „Vibrační pohyb nemůže nikoho zranit. Není tam nic ostrého. Jediný, kdo se za čtyři roky Triloparku zranil, byl jeden tatínek, který se řízl o kámen,“ dodává. Na ukázku tu mají kromě malých elektronických sbíječek pro děti i profesionální, která je napojená na kompresor. „Ta už má sílu jako kůň, s tím lze preparovat už velké věci,“ varuje Zedník. „Čtyřleté děti tu drží sbíječku v pěstičkách a rodiče je od toho nemůžou odtrhnout. Občas se nechají unést a vyrývají se sbíječkou různé kytičky a jména. Dokonce mi rodiče psali, že museli dětem koupit vibrační jehlu domů, protože si ji přály k narozeninám nebo Vánocům,“ usmívá se Zedník.

Výklad tu vedou zapálení paleontologové, kteří ví jak zaujmout a děti z nich cítí nadšení. „Posíláme ukázky na osahání, klademe otevřené otázky, to udrží jejich pozornost,“ říká Zedník. Řada dětí prochází dinosauřím obdobím. „Už v šesti a sedmi letech jsou dinosauří odborníci. Mají spousty encyklopedií a knížek. Ví toho tolika, že se člověk nestačí divit. Nedávno jsme tu měli výběrový kroužek z druhého stupně a jeden sedmák by klidně mohl nastoupit do prváku na vejšku,“ vzpomíná Zedník na výjimečné znalosti žáka.

Paleontologie se jako věda velmi rychle vyvíjí, proto v Triloparku boří mnohé mýty, které s ní mají lidé spojené. „Například film Jurský park, natočený skoro před 25 lety, je plný chyb. Zvířata, kterým říkají velociraptoři, se nejvíc podobají deinonychovi. Sice patří do stejné čeledi srpodrápých, ale velociraptor je mongolský dinosaurus o velikosti metr sedmdesát. Třímetroví hbití jsou deinonychové ze Severní Ameriky. Navíc dnes už víme, že většina zástupců této čeledi měla tělo pokryté peřím. Starší pojetí dinosaurů je vidělo spíše jako ještěrky,“ upozorňuje Ladislav Zedník.

Další nepovedená scéna v Jurském parku je, když spinosaurus zakousne tyranosaura. „Už víme, že Spinosaurus vypadal a žil spíše jako obrovský krokodýl, měl zuby do špičky zaoblené, takže by něco takového jako tyranosauří kůži neprokousl. Lovil podobně jako krokodýl. Otevřel tlamu ve vodě a čekal, až mu do ní něco vpluje a rychle sklapl čelist,“ vysvětluje Zedník.

Děti je dnes čím dál tím těžší zaujmout. „Ale tím, že se jim věnujeme po celou dobu a máme pestrý program, tak nám nechybí to, že se nám dinosauři nehýbou a nevydávají zvuky. Přijde nám hodnotnější, že se mohou děti aktivně zapojit. Pohroužit se do práce paleontologa na chvíli se jím i stát,“ uzavírá Ladislav Zedník.