Venku prší, mrzne, čerti se zkrátka žení. Přesto není problém přeběhnout kvůli poradě či na oběd z baráku do baráku bez deštníku i bez bundy. I když je to doslova přes ulici. Stačí, když jsou objekty propojené krytými mosty.
Prampouchy
|
Někteří skalní obdivovatelé staré architektury trvají na pojmenování „prampouch“, i když to není moc přesné. A svým vzhledem tyto architektonické spojovníky objektů původní prampouch připomínají. Říká se jim i naduliční průchody.
Kdysi je budovali současně s domem nebo továrnou, třeba když pozemky, na kterých stavba vznikala, přetínala ulice nebo silnice a nebylo možná ji přehradit. To je krásně viditelné u dvou objektů bývalé Živnostenské banky. Ty od sebe dělí ulice Nekázanka. Úředníci finančního ústavu mohli přenášet faktury i peníze bezpečně nad hlavami chodců a automobilů.
Moderní „prampouchy“ jako spojovací mosty mezi domy ale najdete i v současnosti. Zřejmě tím nejvyšším je spojovací chodba v 19. patře mezi dvěma věžemi Kupy, v současnosti ubytovny na sídlišti Jižní Město. Spojovací chodba vede do restaurace na střeše budovy.
Podobně vyprojektovali naduliční chodbu také autoři bývalého podniku zahraničního obchodu Centrotex na Pankráci. Aby mohli tehdejší obchodníci a odborníci na textil chodit v klidu na obědy bez courání přes vrátnici, nakreslili jim architekti také zakrytý průchod nad ulicí.
Moderního „prampouchu“ se dočkala také Česká televize. Když totiž v 90. letech dostavěli naproti původnímu centrálnímu areálu provozní budovu zvanou Rohlík, obcházení a dlouhé přebíhání přes ulici Na Klaudiánce vyřešili stavbaři spojovacím, v současnosti velice frekventovaným tunelem klenoucím se nad poměrně frekventovanou vozovkou.
Strážce streamu
