RECENZE: Hřebejk poslal ženy do Zakázaného uvolnění

Divadelní hra měla premiéru před dvěma lety a režíroval ji Daniel Špinar, s Kolečkem také spoluautor námětu. Pro Hřebejka to je druhá adaptace divadelní hry v poslední době, před dvěma lety převedl na plátno z Divadla Komedie úspěšné představení Město Odpad Smrt. Tehdy mířil na kultivovanější publikum, v novince mu jde o mainstream. Do nálad většinového publika se však Hřebejk strefuje ještě se ctí, i když filmařsky rozhodně nic neriskuje a sází na osvědčenou rutinu. Potvrzuje to i výběr úspěšné divadelní hry: hlavně nezkoušet nic nového, stačí využít to, co už jinde zafungovalo. Zdá se, že vyprázdněnost současného Hollywoodu, který točí jen adaptace, remaky či x-tá pokračování, už přesáhla jeho hranice a jde spíš o současnou diagnostiku určitého modelu západní kinematografie. Pokud ale od Hřebejkovy novinky nečekáte nic víc než odlehčenou tuzemskou komedii, což je žánr, který tu obvykle končí filmařskou křečí, nebudete zklamáni. Zázraky, natož filmařské, však rozhodně nečekejte.  

Když bouřka uvězní tři kamarádky u koktejlu

Příběh filmu je celkem jednoduchý. Únos nevěsty zkomplikuje prudká bouřka, která ženichovi ztíží hledání nevěsty, to se pak protáhne víc, než je obvykle zvykem. A čekání na ženicha vyplněné popíjením koktejlu, který se jmenuje Zakázané uvolnění, třem zúčastněným ženám trochu rozváže jazyk - no, asi víc, než by si přály. Jestli by komedii Zakázané uvolnění slušel nějaký přívlastek, pak hořká. Film totiž halí do komediálního roucha zapeklité osudy tří žen, kterým dojde, že by se jejich život měl ubírat jiným směrem.

Jedna z nich, nepříliš úspěšná herečka a z nouze barmanka Vladana (Jana Stryková) o tom uvažuje už delší čas. Pomoci jí k tomu má výhra v sázce na hokejový zápas Česka se Slovenskem. Sledování zápasu ale naruší příjezd dvou žen, unesené nevěsty Kláry (Zuzana Stavná) a ženichovy svědkyně Ivety (Hana Vagnerová). Dojde tak i na rozebírání toho, proč si ženich vybral svědkyni a ne svědka. Film na plátna přivádí také dvě mužské postavy, o kterých se v divadelní hře jen mluví: ženicha Štěpána Jelena (Ondřej Sokol), jehož příjmení v jedné scéně sehraje zásadní roli, a svědka nevěsty (Igor Orozovič).

Herecké výkony fungují na sto procent

Hřebejkova režie je jistá a film, který jako většina divadelních adaptací stojí hlavně na hereckých výkonech, v tomto ohledu funguje téměř na sto procent. Týká se to hlavně tří hereček, jejichž výstupy vyplňují většinu filmu.

"Divadelnost" se ale podepsala na poměrně kolísavém tempu, kvůli němu se film dlouhý pouhých 77 minut poměrně vleče. Což je dáno hlavně tím, že stojí na dialozích a velká část se ho odehrává na jednom místě - v hokejovém baru Lapačka barmanky Vladany. Na divadle jde o nutnost, otrocké následování předlohy ale smysl filmové adaptace trochu podkopává. Také promluvy tří hlavních ženských postav do kamery, kterými oslovují přímo diváka, nemají stejnou sílu, s níž je podávají třeba postavy Woodyho Allena. Nedávají totiž divákovi navíc něco, co by sám nepochopil ze situace. Jinak ale Hřebejkova spolupráce s Kolečkem dopadla v rámci daných možností a omezení poměrně dobře, baví a s nějakým happy endem si rozhodně hlavu neláme.