Řidičům v Protektorátu se doslova obrátil svět naruby. Jízdu vpravo zavedl výnos vrchního velitele německé armády Waltera von Brauchitsche od 17. března 1939. V metropoli však změna začala platit až 26. března od tří hodin ráno.
„V Praze se jelo vpravo hned 15. března 1939, ale opravdu jen v tento den, když po své straně přijel wehrmacht. Úředně byla jízda vpravo nařízena o dva dny později s výjimkou Prahy, a to s ohledem na nutnost převést tramvajovou dopravu napravo, což znamenalo přestavět nástupní ostrůvky a především výhybky,“ vysvětluje historik motorismu Jan Králík. „Bylo nutné přeložit celkem devadesát pět nástupních ostrůvků, tři zrušit, zřídit dvacet pět nových a na dvaceti místech musely být stanice v úzkých ulicích posunuty na jiné místo. Upravit se muselo sto sedmdesát šest výhybek,“ vyjmenovává úpravy Pavel Fojtík vedoucí archivu pražského dopravního podniku.
Do dílen musely také tramvaje. Zatímco u obousměrných vozů, které měly dveře na obou stranách, bylo nutné většinou změnit jen střešní linkové orientace, u jednosměrných tramvají bylo nutné přemístit dveře, okna i sedadla,“ popisuje Fojtík. Drobné úpravy čekaly také řidiče aut. „Ti byli vyzváni, aby si seřídili světlomety jejich mírným natočením doprava, aby světla osvětlovala pravou krajnici a neoslňovala. Podobně si měli nastavit i zpětná zrcátka,“ říká Králík.
Ačkoliv úprava směru jízdy byla velká změna, řidiči si s ní poradili. „Také Elektrické podniky hlavního města Prahy, které nesly hlavní tíhu úprav, byly na tuto změnu projekčně již dobře připraveny. U nás se totiž počítalo s tím, že změna směru jízdy se uskuteční k 1. květnu 1939. Příjezd okupačních vojsk celou záležitost jen urychlil. Úpravy některých vozidel se začaly připravovat ještě před okupací,“ říká Fojtík.
Strážce streamu
