Takový pokrm je totiž pro srnce mnohdy smrtelný. Místním chovatelům proto došla trpělivost a po areálu rozmístili agresivně znějící cedule: Nekrmte nás, nechceme být tlustí, a už vůbec ne mrtví! Visí zde, dle zjištění deníku Metro, dodnes.
„V současné době je klid a vypadá to, že varovné cedule pomohly. V poslední době nemáme žádný vážnější případ nevhodného přikrmování živočichů umístěných v našich zookoutcích, tedy nejen v tom chuchelském,“ říká pro deník Metro mluvčí Lesů hlavního města Prahy Petra Fišerová s tím, že pro příchozí, kteří chtějí něco donést na přilepšenou, mají chovatelé v každém ze čtyř zookoutků umístěn volně přístupný speciální box na zeleninu, případně suché pečivo. „Právě sem mohou vše odložit. Zvířata v ohradách a voliérách mají speciální krmný režim a ošetřovatelé jim potravu dávkují přesně podle potřeby,“ dodává pro Metro Fišerová.
Do lesa za zvířaty
Přemýšlíte, kam se vydáte s dětmi na výlet? Pražské lesní zookoutky se nachází v Chuchelském háji, Kunratickém lese, kde v minulosti také došlo k několika tragickým otravám, Hostivařském lesoparku a v lese Kamýk. Tím největším z nich je právě zookoutek v Malé Chuchli, kde si můžete prohlédnout desítky druhů živočichů z české přírody. Lesní zookoutky však nejsou jen oblíbeným cílem malých i velkých návštěvníků, ale slouží také jako útočiště pro raněná a hendikepovaná zvířata.
Upozornění pro návštěvníky zookoutku v Chuchli. Tragický případ dvou usmrcených srnců nebyl jedinou otravou, která se zde v minulosti odehrála.
„Nyní je zde umístěno přes sto padesát živočichů asi čtyřiceti pěti druhů. Nejvíce v zookoutku Malá Chuchle. Funguje také jako detašované pracoviště pro Záchrannou stanici hlavního města Prahy pro volně žijící živočichy a jsou sem umisťováni živočichové s trvalým hedikepem, kteří se již nemohou vrátit do volné přírody,“ vysvětluje pro Metro Fišerová a dodává: „V prvním čtvrtletí letošního roku, kdy se rozběhla stavba nového zázemí stanice v Jinonicích, se do zookoutku přesunuli dočasně i někteří hendikepovaní živočichové, kteří byli dříve na stanici.“
V chuchelském zookoutku relativně krátce visí také soubor dvanácti informačních tabulí. Ty poskytují návštěvníkům informace z oblasti soužití člověka s volně žijícími živočichy i rizika, která se v urbanizované krajině vyskytují. „Tady je popsána například i problematika přikrmování volně žijících vodních ptáků či nevhodné krmení spárkaté zvěře,“ doplňuje Fišerová s tím, že je tedy proti tragickým případům otrávených zvířat učiněno maximum.
Jedna babička mrtvou kachnu nedělá?
Test efektivity varovných cedulí probíhá v hlavním městě i jinde. Třeba u rybníků v Královské oboře, kde se v minulosti objevilo několik amatérsky vyrobených plakátků. Ty měly varovat nenechavce před krmením místních labutí pečivem, které podle odborníků prokazatelně škodí zdraví těchto vodních živočichů. Nyní jsou tu již několik let umístěné magistrátní informační cedule.
Podle zákona krmení pečivem mezi Pražany nelze omezit jinak než tuto činnost nějakou formou nedoporučovat. Vymáhání není zatím možné. Strážník může maximálně dotyčného pokutovat tisícikorunou na místě, a to jen tehdy, pokud krmení dopadne i na most či břeh, odkud ho hází. V tu chvíli totiž znečišťuje veřejné prostranství, což již trestné je. Nutno dodat, že pečivo podávané jednou za čas dle odborníků v trávicím traktu kachen či labutí příliš velkou škodu nezpůsobí. V současnosti však situace v hlavním městě dospěla do bodu, kdy místní vodní ptáci preferují právě naházené pečivo před svou přirozenou potravou.
Varovnými cedulemi komunikují také kupříkladu radnice jednotlivých městských částí, a to s neukázněnými majiteli psů, kteří po svých miláčcích neuklízejí exkrementy.
Lesy hlavního města Prahy mají v zookoutcích umístěné nejrůznější druhy varovných cedulí. Některé upozorňují například na dohled kamer.
Sedm set rorýsích mláďat
Jak jsme již v tomto článku zmiňovali na předchozí stránce, v chuchelském zookoutku končí také pacienti pražské záchranné stanice pro volně žijící živočichy. V tuzemsku však existuje celá síť podobných stanic, kterou řídí Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Pracovníci těchto zařízení, kde každý rok končí tisíce zraněných či jinak hendikepovaných volně žijících živočichů, řešili v posledních týdnech kalamitu vypadlých rorýsích mláďat. Ta však naštěstí podle Petra Stýbla z ČSOP pomalu končí.
„Rorýsí sezona se chýlí ke konci. Poskytli jsme pomoc téměř sedmi stovkám mláďat rorýsů. V loni jich bylo pouze 436. Dvě stovky rorýsů nám bohužel uhynuly. Většina ale přežila a už byla vrácena do přírody. Jen asi padesátka rorýsů na svůj návrat čeká,“ svěřil deníku Metro Stýblo s tím, že budou vypuštěni v nejbližších dnech, protože je čeká dlouhá cesta do Afriky.
„Péče o rorýsí mládě stojí v průměru devatenáct set korun. Pomoc veřejnosti je proto nezbytná. Rorýsi nejčastěji potřebují pomoc odborníků ze záchranných stanic právě v letních měsících. Hnízdí totiž v dutinách ve zdech a pod střechami domů. Ty se v létě tak rozpalují, že se stávají neobyvatelnými,“ vysvětluje Stýblo.
Mláďata, aby se zachránila, z nich vyskakují. Ze země pak, i když jsou nezraněná, nedokážou vzlétnout. „Na rozdíl od ostatních druhů ptáků rorýsí mláďata potřebují pomoc vždy, když se ocitnou na zemi. V tomto roce byly v důsledku extrémních teplot jejich počty nebývale vysoké,“ krčí rameny Stýblo.
Strážce streamu
