Je to moje oblíbené téma. Auta ve městě. Malá odbočka do Ústí nad Labem. Porouchal se tam odvod vody u protipovodňové vany na nábřeží a zkolabovala tam doprava. Jeden z řidičů si stěžoval, že zatímco jindy jede ze Střekova (část města) do centra sedm minut, teď je to půl hodiny. V duchu jsem komentoval tuhle stížnost slovy, že kdyby šel pěšky, tak je tam za minut deset… Holt to chce občas slevit ze svého pohodlí a nemyslet si, že pěšmo nebo použití MHD je ocitnout se v nižší společenské kategorii.
Ale zpět do Prahy. Hodně si všímám nejen toho, kdo sedí v autě, snažím se vyčíst, jestli usedl za volant z naprosté nezbytnosti, nebo jen proto, že se to sluší a patří k jeho společenskému postavení. Nemám na to statistiku, ale hodně velká část aut jsou takzvané jednoválce. Tedy auto, kde se vyvaluje jeden člověk.
Problém současnosti je i v tom, že auta bobtnají. Před lety jsem změřil Pařížskou třídu a vypočítal, kolik by se tam naštosovalo vozů o velikosti dřívější Škody 100 a současné oktávky nebo průměrných SUV. Těch velkých aut se tam vejde asi o dvacet procent méně. Převedeno na nějaký počet, kdysi sto dvacet „stovek“, nyní sto oktávek nebo SUV (těch možná ještě méně, protože některá zaberou stejně místa jako kdysi malý náklaďák Avia A15. Mám jednu běžeckou trasu čtvrtí s rodinnými vilami. Je pravidlem, že když už mají víc aut, jsou to většinou vždy stejné značky a stejné typy. Když je prvním vozem v rodině obrovské SUV, tak i to druhé a třetí je stejné. Manželky občas mívají o zlomek menší typ, ale není to pravidlo. To, že se jim ty „bévépéčka“ nevejdou do garáží ani nemluvě, takže zabírají místa všude kolem.
Občas se mihne v hustém pražském provozu nějaké to miniaturní jednosedadlové vozítko. Chápu, že matka rozvážející dvě děti do školy je do této karoserie nenarve. A řemeslník v něm asi těžko převeze nářadí a náhradní díly a další potřeby. Jenže v naprosté většině slouží auta spíše jen k takzvaně pohodlnému přesunu z domova do práce a zpět. A případně na velký nákup. Jinak, a to se v posledních deštivých dnech projevilo, není auto nic jiného, že plechový deštník. Venku padá z nebe voda a tak i někteří zastánci MHD a pohybu raději usednou do auta. Jedna známá mi kdysi prozradila, že by sice mohla jezdit do zaměstnání metrem, ale že ranní půl až čtvrthodinka v autě je jejím oblíbeným klidným časem, kdy se stačí za jízdy nasnídat, pustit si oblíbenou hudbu. Metrem by sice byla v práci za třicet minut, ale…
Praha neustále řeší, co s nedostatkem parkovacích míst, co s věčnými zácpami. Nemám na to recept, ale možná by jako druhé auto do rodiny nemuselo být další SUV, stačil by třeba nějaký prcek, jak ostatně vidíte na jedné z připojených fotografií.
