Musím se vám k něčemu přiznat (rychle, ať je to venku!): za posledních deset let jsem ani jednou nevolil. Slyším váš povzdech: „Už... kolik? – přesně deset! – let nás ze stránek Metra otravuje svými politickými moudry a sám nechodí k volbám?“
Ano, připouštím, že nedávám dobrý příklad, leč mám jednu polehčující okolnost: v roce 2008 jsem se přestěhoval do Francie a notně si tím ztížil plnění svých občanských povinností. Celých sedm let se mi nedařilo dostat na zvláštní voličský seznam umožňující hlasování v cizině.
Proč? Vzpomněl jsem si na to vždy pár týdnů před volbami, kdy je seznam uzavřen, poté vše hodil za hlavu a tak to šlo pořád dokola, až jsem si – frustrován první přímou prezidentskou volbou, jíž jsem se nemohl sám zúčastnit – našel čas k zápisu na ten prokletý seznam a už se těšil na své první zahraniční hlasování na podzim 2017.
Člověk míní, osud mění. Ve Francii lze volit jen na českém konzulátu v Paříži a já jsem se v létě přestěhoval do daleké Bretaně. Mohl bych si udělat výlet, jenže já jsem byl kvůli naléhavé pracovní záležitosti v Paříži právě před týdnem a za deset dní tam pojedu zas (žiju v kapitalismu a jízdenky na TGV si platím sám).
Už tušíte, kam tím mířím... ano, ideje jet do Paříže v tak krátkém časovém rozmezí do třetice jen kvůli volbám jsem se vzdal.
Nyní bych vás rád slušně požádal: Vhodili byste to tam v pátek i za mě? Koho volit, vám říkat nebudu, jen tam prosím pěkně nedávejte číslo (...)!
