Kdo by neznal Moonlight Serenade či Chattanooga Choo Choo, swingové „hymny“ z pera Glenna Millera. V éře našich prababiček šlo o závratný hit, který jste si mohli naživo vychutnávat po celém svobodném světě. Miller totiž za války sestavil padesátičlenný Orchestr armádního letectva (Army Air Force Band), se kterým pak od července 1944 hrál pro americké vojáky.
Koncert bez šéfa
Jak fronta postupovala a do Evropy odcházelo čím dál více jednotek, bylo po osvobození Paříže 25. srpna 1944 rozhodnuto, že orchestr odehraje sérii koncertů americkým vojákům na francouzských základnách i v nemocnicích.
„V pátek 15. prosince se spolu se svými známým, podplukovníkem Normanem F. Baessellem, připojil k letu do Evropy. Pilotem byl John Morgan. Letoun typu Noorduyn Norseman UC-64 A odstartoval ve špatném počasí v 13.53 z letiště v anglickém Twinwood Farm k letu do Bordeaux. Miller měl vystoupit během mezipřistání ve Villecoublay a připojit se ke svému orchestru, který do Paříže dorazil o tři dny dříve,“ uvádí publicista Miroslav Jindra, autor knih s leteckou tematikou. „Jenže Millerův norseman zmizel kdesi nad Lamanšským průlivem,“ podotkne s tím, že Millerův orchestr následně odehrál 18. prosince rozpačitý koncert, při kterém muzikanti nebyli příliš soustředění.
Glenn Miller zářil v letech 1939–1944. Byl skvělým hudebníkem, byznysmenem i organizátorem.
Přeci jen v Evropě dál zuřila válka, a tak zprávy kolem opožděného příletu jejich šéfa do Paříže nešlo nijak potvrdit. Vše navíc komplikoval německý protiútok v Ardenách, který začal na druhý den po Millerově letu, v sobotu 16. prosince.
Teprve za devět dní, na Štědrý den 1944, byl Glenn Miller oficiálně potvrzen jako zmizelý v akci.
Viděl Millera padat?
V roce 1984 zavzpomínal Fred Shaw, navigátor jednoho z bombardérů vracejících se 15. prosince 1944 odpoledne z neúspěšného náletu na německý Siegen. Shaw byl jako příslušník IX. bombardovací perutě RAF, nejstarší v britském letectvu, na svém prvním operačním letu a jeho bombardér Lancaster byl mezi prvními ve skupině. Ta podle oficiálních dokumentů disponovala mezi 120 až 165 letouny, který z Anglie odstartoval kolem poledne.
Krátce po přeletu Bruselu však kvůli špatnému počasí nad cílem dostala celá skupina rozkaz k návratu na základny a následnému odhození nepoužitých pum do vod Lamanšského průlivu. Tyto doslova smrtící zóny, zakázané pro jiná letadla i lodě, byly dvě: jižní a severní.
Popularita swingového orchestru, který Glenn Miller založil a vedl, byla srovnatelná s pozdější slávou kapel Beatles nebo Rolling Stones.
Shaw vyprávěl, že jeho Lancaster NF937 odhazoval pumy v jižní zóně ve výšce 1200 metrů, když zhruba pět set metrů pod nimi zahlédl zadní střelec v opačném směru, mírně šikmo, přelétat malé letadlo. Shaw se vrhl k vyboulenému plexisklu na levém boku lancasteru a zahlédl, jak do moře padá v prudké levé zatáčce hornoplošník, který identifikoval jako norsemana. O zahlédnutém malém letadle mezi sebou hovořily po přistání také další posádky. „Vzhledem k tomu, že se po žádné neuskutečněné, respektive odvolané akci zpravodajské hlášení nikdy neodehrávalo, nikdo se o tomto incidentu dál oficiálně nedozvěděl,“ poznamenává Miroslav Jindra.
Odklon do zóny smrti
Až v roce 2000 se v palubním deníku dalšího člena posádky téhož Lancasteru NF937, palubního mechanika a předního střelce Dereka Thurmanna, našel u data 15. prosince 1944 strohý zápis: Operace odvolána. Bomby shozeny do moře. Celkový čas 2 hodiny 45 minut. Thurmann pak v rozhovoru pro BBC potvrdil, že zadní střelec na adresu malého letadla zvolal: Panebože… dostal to! Je tedy pravděpodobné, že Millerovo letadlo, které se v důsledku počasí nešťastně odklonilo do zóny smrti, se stalo obětí „střelby do vlastních řad“, když ho zasáhly padající bomby, kterých každý lancaster nesl dvě tuny.
„Ať již tomu bylo jakkoli, nad Lamanšským kanálem se od toho osudného dne navěky vznáší smířlivé tóny Millerovy Moonlight Serenade,“ uzavírá publicista Jindra.
