S poutí jsou spojené hned dva symboly. Mušle hřebenatky a žlutá šipka. První jmenovaný symbol patří k pouti už stovky let, žluté ukazatele se začaly objevovat na Camino Frances, tedy na hlavní trase svatojakubské cesty, až od konce sedmdesátých let minulého století.
Nadšený kněz
Historie pouti sahá až do desátého století. Několik staletí byla ale tak trochu pozapomenutá. To se změnilo díky jednomu nadšenému vizionáři. Jmenoval se Elias Valina Sampedro. Fenomén camina roky studoval a tématu věnoval i disertační práci. Španělský kněz chtěl na Camino Francés nalákat i moderní poutníky. Problém ale byl, že pouť byla mizerně značená. A právě to chtěl.
Díky svému výzkumu objevil latinsky psaný Codex Calixtinus, tedy jeden z prvních poutních průvodců. „Napsal ho francouzský mnich, který byl věrný své národnosti: od překročení Pyrenejí se v podstatě neustále pobuřuje nad barbarskými zvyky místních, jedovatými řekami a mizerným jídlem. V knize ale kromě seznamu věcí, které se mu nelíbily, uvedl také výčet významných měst a vesnic na trase,“ popisuje Ladislav Zibura s lehkou nadsázkouzmiňovaný kodex. Poutník a spisovatel cestu do Santiaga absolvoval a o svém putování napsal knihu.
Elias Valina Sampedro podle průvodce ke katedrále v Galicii vyrazil a přesvědčil se, že díky napajedlům, římským cestám, starobylým mostům a kamenným rozcestníkům je možné pouť zpětně vystopovat.
Žlutá šipka
Ještě větší fuškou než cestu najít však pro kněze bylo ji vyznačit. Osm set kilometrů z Francie do Santiaga de Compostela začal žlutou šipkou značit koncem sedmdesátých let. Do svého starého citroënu naložil kbelíky žluté barvy, které údajně dostal darem od silničářů, a vyrazil. „K jeho práci se váže několik historek. Poblíž španělské vesnice Roncesvalles ho prý například zastavili vojáci a zajímali se, co dělá takhle blízko francouzkých hranic se štetcem a kýblem barvy v rukou. ‚Připravuji velkou invazi Francouzů do Španělska,‘ odvětil prý Valina. A vzhledem k tomu, že Francouzi jsou jednou z nejzastoupěnějších národností camina, říkal vlastně pravdu,“ glosuje jednu z historek Zibura.
Zájem o pouť narostl
Statistika nuda je, má však cenné údaje. Myšlenku písničky Jaroslava Uhlíře můžeme praktikovat i na příběh španělského kněze. Zatímco v roce 1980 se na pouť vydalo něco málo přes dvě stě lidí, v roce 1990 už jich bylo skoro pět tisíc. V roce 2000 dorazilo ke katedrále v Santiagu 55 tisíc poutníků. Rekord si připsal rok 2023, kdy do města apoštola Jakuba dorazilo 446 035 poutníků z celého světa. Mimochodem, už v roce 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
PoutníkK popularizaci pouti do Santiaga přispívají i současní spisovatelé. Jedním z nich je například Ladislav Zibura. Ten se na svatojakubskou cestu vydal hned po maturitě. Svou výpravu zopakoval po deseti letech. O cestě z roku 2021 také napsal knihu Všechny cesty vedou do Santiaga. Je už šestým dílem Ladislava Zibury. Spisovatel o svých cestách vypráví i na přednáškách. Ta nejbližší se koná v neděli v pražském kině Světozor. Příští týden zavítá do Chomutova a Trutnova. O týden později chystá přednášky v Břeclavi a ve Znojmě. Více najdete na webu zibura.cz.  Poutník a cestovatel Ladislav Zibura |
