Loni v létě jste po vydání singlu stuck in the cloud říkala, že už začínáte na desce dělat. Všechny písně tedy vznikly během uplynulého roku?
Ano, jednotlivé věci průběžně vycházely, ale zhruba polovina písní z desky bude pro lidi úplně nová. Na ničem jiném jsem mezitím nedělala.
Na albu jste spolupracovala se třemi producenty. Jaké to bylo a co do písní kdo dal?
Hodně věcí si připravím v základu sama a pak jdu za producenty už jenom na doladění. Poslední dobou se dokonce snažím dostat i k tomu, že by se mohl stát producent přímo ze mě. Ale baví mě i spolupracovat už s těmi zkušenými. Hodně jsme dělali s Filipem Vlčkem, Dobrin Mitchev zase tvoří spíše rapové věci. Dělala jsem s ním zpočátku i na písni karoline with a k, ale dodělávali jsme ji s Ronym Janečkem, protože má odlišnější sloky a chtěla jsem to více instrumentální. Byla jsem spokojena se všemi. U každé písně jsem šla za tím, kdo se k ní hodil nejlépe.
Název I love the internet odkazuje na vaše prožitky na on-line platformách?
Určitě je to výpověď mého světa kolem internetu. I love the internet je intro a další věc je Anxiety, což je v překladu úzkost. Chtěla jsem, aby hned druhý song ukazoval něco negativního z internetu. Aby posluchač okamžitě dostal vzkaz, že deska není o tom, jak miluji internet. Může to být podáno také ironicky. Občas je internet skvělá věc, ale někdy fakt ne. Názvy plynou z různých pocitů nebo trendů. To je příklad písně NPC, což je zkratka non-player character. Tak se říká někomu, kdo je nijaký a nemá moc charakter. V tom internetovém světě naší generace je to velká urážka.
Osobně se mi asi nejvíce líbila zmíněná karoline with a k a píseň modry svetlo, které mají temné příběhy. Jsou to věci, které jste přímo prožila, nebo se staly ve vašem okolí?
Modry svetlo je můj osobní příběh a někoho, kdo je pro mě důležitý. To je opravdu hodně osobní písnička. Nevím, jestli ji zvládnu zpívat naživo. Karoline je spíš moje výpověď o tom, jak se cítím v tomto světě jako žena. Konstantně mám večer strach jít sama po ulici. Když přítel není doma, tak zamykám byt a spím s nožem pod polštářem, protože se opravdu bojím. To chlapi asi moc neřeší. Karoline je výpověď o tom, že se vše otočí. Ona přijde do klubu, je nádherná a muži ji chtějí, ale ona je blázen a vrah. Já říkám: Karoline, kde jsi? Protože se bojím o ty kluky, ne o ni. Chtěla jsem udělat píseň, že holku dám do pozice, že vyvolává strach.
Koncert
|
Zpíváte česky i anglicky. Zajímavé však je, že mají některé písně anglický název, ale český text. Je to z vaší strany hra, nebo to moc neřešíte?
Asi to neřeším. Promyšlené jsou kolem desky jiné věci. Jsou tam české názvy jen dva, a to: zobrazeno a modry svetlo. U něj jsem navíc nepoužila diakritiku, protože mi to přišlo divné, když je všechno ostatní bez ní. Myslím ale, že používám celkem běžná anglická slova, která lidé znají.
Celá deska má stopáž pod půl hodiny. Je to přirozenější pro vaši generaci, že nestrávíte u alba třeba hodinu, nebo se to zkrátka tak sešlo?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Když nějaká píseň nepotřebuje být delší a nevyžaduje to, tak není. Snažím se vše dělat autenticky. Ale ano, já jsem výpovědí naší doby. Kdyby byla některá věc zbytečně delší, tak se začnu nudit. Když budu několik let konzumovat hudbu, která má písně kratší, automaticky se moje věci zkrátí. Vycházím z toho, co poslouchám. Ale kdybych chtěla udělat pětiminutový song, tak nebudu řešit, jestli je pro lidi dlouhý, to je moje věc.
Deska nyní nevyjde na fyzickém nosiči, ale jen on-line. I tohle je věc, která koresponduje s dobou, že si mnozí lidé ani nemají kde pustit cédéčko, tak proč by si ho kupovali?
Nic proti cédéčku nemám. Víc mě baví vinyly, ale ty jsou dražší. Ale obecně to už spíš beru jako merch. Já si také nemám kde pustit cédéčko, ale mám nosiče různých kapel, protože jsem je chtěla podpořit nebo mají hezký grafický přebal. U vinylů to vyniká ještě víc. Mám doma zarámovaných na stěně třeba deset obalů desek. Co se týče mého alba, uvidíme. Když ucítím, že fanoušci chtějí fyzickou kopii, tak ji uděláme. Vnímám, co chtějí. Když toužili po merchi, tak jsme ho lidem připravili a prodali jsme toho víc, než jsme čekali. Další kolekce půjde k nové desce. Budu mít nové logo, je to takový roztomilý králíček s netopýřími křídly. Toho albem uvedu a chci si ho nechat. Na věcech bude super. Hodně řeším, aby to vypadalo tak, co bych si sama vzala. Fanoušci jsou ti, kteří se rozhodnou utratit své peníze a podpořit mě. Třeba na koncertě fyzicky bude i to cédéčko.
Máte za sebou letní sezonu, kdy jste se poprvé objevili na velkých festivalech. Jaké byly?
Úplně skvělé. Byli jsme s kapelou až překvapení, kolik koncertů jsme za sezonu měli. Třeba na Colours of Ostrava na nás bylo hrozně moc lidí. Na Rock for People to bylo skvělé a hráli jsme i na festivalu Hrady.cz, sice v sobotu dopoledne, ale lidé už tam byli od pátku a přišli i na nás. Byla to obrovská zkušenost. Cítím ze sebe i z kapely, jak jsme se posunuli. Naučili jsme se na pódiu uvolnit. Jsem si víc jistá a najednou už není pro mě tak stresující povídat si s publikem. Fanoušci, kteří na nás chodí déle, to také vypozorovali. Máme ale stále dost prostoru, kam stoupat. Neměli jsme třeba svoje světla, vizuály a podobně. I pořadatelům se naše vystoupení líbila a už jsme domluvení i na příští rok na mnoha místech. Z toho mám radost.
Možná jste našla trochu skulinku v českém rybníčku...
Něco na tom bude. Už jsem si toho všimla. Nedávno jsme se bavili se Sofianem Medjmedj, že byla česká scéna hodně rozdělená na rapovou a popovou scénu. Ale přijde mi, že Sofian i já jsme někde mezi. Žánry se prolínají a děláme si, co chceme. A všímám si, že to tak má víc nových interpretů. Česká scéna byla taková, aby vše bylo správně, zvlášť u holek. Moje generace vše bourá. Kluk klidně může nosit sukně a holka nemusí být jen sexy, aby mohla být slavná.
