Lidé často čtou deník Metro hned ráno, začneme méně vážně. Co jste dnes snídal?
Dnes nic. Stejně jako včera, předevčírem i před týdnem. Nesnídám. Nebo, abych byl upřímný, jen výjimečně. Před půl rokem jsem změnil životosprávu, začal cvičit, otužovat se, meditovat a soustředit se na to, co jím a jak jím. A shodil jsem čtrnáct kilo. Součástí celého procesu je i vynechání snídaně. Celkově v západním světě jíme opravdu hodně a nezdravě, s čímž souvisí i řada civilizačních nemocí, a tak se jedno jídlo dá oželet. Kromě pravidelných celodenních půstů jednou za měsíc dodržuji tedy i každodenní přerušovaný půst, dle kterého nesnídám a pouze obědvám a večeřím. Šestnáct hodin nejím a osm hodin ano. Tělo se po dvanácti hodinách půstu dostane do ketózy, díky které začne brát energii a spalovat tuky a tím vlastně hubnete. Těch benefitů je opravdu hodně a já i díky přerušovanému půstu držím svou váhu a cítím se skvěle.
Jak se tedy po ránu nakopnete?
Dodržuji svůj každodenní ranní rituál. Po probuzení, tedy asi v půl sedmé, se ujistím, že dnešní den bude skvělý. Poté třicet minut medituji a vizualizuji. To mi obrovsky pomáhá ke zklidnění i uspořádání myšlení a soustředění. Pak třicet minut cvičím, ať už kardio, břišní svaly, bicepsy anebo jógu. Sednu ke stolu a napíšu pár řádků myšlenek do svého žurnálu a jdu si dát studenou sprchu. Celý rituál trvá cca hodinu a skvěle mne připraví jak fyzicky, tak mentálně na to, co mne čeká. Rád si poté dám kávu, která má neuvěřitelné množství benefitů, ale většinou si připravuji takzvanou neprůstřelnou kávu, tedy vyšlehanou kávu s máslem a olejem MCT, což je moderní verze čaje a jačího másla tibetských mnichů s úžasnými pozitivními účinky. Kávu používám velmi kvalitní s označením SHG, která se pěstuje v minimální výšce 1200 metrů nad mořem, a tedy neobsahuje žádné plísně a je i mnohem chutnější.
Co vám s přicházejícím podzimem dělá radost?
Nádherné babí léto. Krásné barvy v přírodě. Moje úžasná rodina, skvělá maminka. Můj nový tým, který od září pracuje na plné obrátky. Těším se na nadcházející koncerty, které udělají lidem radost. Vlastně se těším na všechno.
Co vás na klasické hudbě fascinuje?
Její srdečnost a emocionalita. Unikátní možnost dostat se společně s ní do jiného světa, do jiných dimenzí, vzít tam s sebou i mé posluchače. Jen klasická hudba toto všechno dokáže.
A co se snažíte skrz hudbu předávat svým posluchačům?
Radost, krásu, propojení. Krásné melodie, tradici. A vlastně i sám sebe.
Je pravda, že hudba může léčit? Pomáhá vám například hra na housle vyjádřit i své emoce?
Stoprocentně. Já jsem vlastně velmi introvertní člověk. Možná to na první pohled tak nevypadá, ale je to tak. Housle mi vždy dávaly příležitost uvolnit se, dát do jejich tónů to, co jsem nedokázal vyjádřit slovy. Moje koncerty i hodiny houslových cvičení jsou vlastně pro mne meditací, spojením s přírodou. Tím vším léčím nejen sebe, ale i mé posluchače.
Dostal jste někdy zpětnou vazbu, že třeba někomu vaše hudba pomohla?
Každodenně dostávám zprávy o tom, jak nádherný byl můj koncert, kolik radosti jsem přinesl, že někdo teď prochází těžkým obdobím a jak moc jsem tomu člověku pomohl. A nejen to. Každoročně hraji benefiční koncerty a posílám peníze na vybrané projekty nebo aktuálně potřebná místa. Jedno z mých životních hesel totiž zní: Když mohu, tak pomohu.
Říká se, že co Čech, to muzikant. Proč vy jste zvolil housle?
To moje maminka. Znala se s mým prvním učitelem houslí, a protože bylo odmalička jasné, že mám talent, šel jsem do houslí. Nicméně, i můj dědeček hrál, byl amatérský houslista. Mnoho z mých příbuzných bylo kantory a ti měli nejen hudební sluch, ale v dávných dobách uměli i na housle hrát. My jsme celkově hudební rodina, všichni příbuzní jsou hudebně zdatní, z některých se stali i profesionálové – můj bratr Petr je jeden z našich nejlepších violoncellistů a jedna z mých sestřenic je skvělá zpěvačka.
Máte mnoho hudebních projektů – od té nejtradičnější klasiky po pop-rock až k romské hudbě. Který vás nejvíce vystihuje?
Na to nedokážu jednoznačně odpovědět. Nejbližší je mi v každém případě hudba klasická, především pro svou hloubku. Miluju například Bachovy Sonáty a partity, kdy jsem na pódiu úplně sám a mám příležitost vytvářet energetické i hudební spojení se svým publikem. Nicméně všechny další projekty jsou skvělé, unikátní a hraji je nesmírně rád. Ne každý člověk je totiž připraven na meditace, hluboké přemýšlení, emocionální vypětí, ne každý člověk je připraven poslouchat klasickou hudbu. A tak nabízím i další žánry, které jsou mi blízké a které dávají posluchačům radost. I díky tomu se ze mne často stává romský primáš v projektu Gipsy Fire nebo rockový virtuos v mém posledním projektu Feeling Good, ve kterém hrajeme hity od Led Zeppelin či Rolling Stones apod. Všechno, co hraju, mi musí dávat smysl. A právě tohle vše dohromady jsem já.
Vyvíjí se nějak posluchači klasické hudby? Existují v ní jakési trendy?
Samozřejmě. Je to hodně vidět třeba v operách, které se inscenují do nových podob a témat, i když hudba i libreta byly napsané třeba před dvěma sty lety. Já jsem se svými modrými houslemi nebo i šátkem na hlavě také ukázal určitý trend, tedy odšněrování zažité představy, že se klasika musí hrát ve fraku a nesmí u ní být legrace.
Jak v mladých lidech vzbudit zájem o klasickou hudbu?
Toto je téma na dlouhou debatu a netroufám si v pár větách odpovědět. Je to hodně o nastavení celé společnosti, o jejích prioritách, o školství, které by potřebovalo radikální změnu, a žádná vláda si na to zatím netroufla… Je toho mnoho, na čem by bylo potřeba zapracovat. Nicméně jsem přesvědčen, že jsme na tom s kulturou a kultivovaností našeho národa stále poměrně dobře. Otázkou do budoucna je, jestli u nás není příliš divadel, příliš orchestrů, příliš konzervatoří, uměleckých škol, a také jakým způsobem budeme prezentovat kulturu, klasickou hudbu, jak stavět programy koncertů, které jsou, dle mého názoru, bohužel absolutně přežité.
Jak vážnou hudbu odlehčit, aby nebyla tak vážná?
Ale klasická hudba není vážná. Nevím, kdo vymyslel tento termín, ale v každém případě to absolutně nevyjadřuje podstatu věci. Vždyť přece i popové písně jsou smutné, vážné. Klasická hudba je v mnohých případech veselá, lidé se u ní baví, uvolní. I muzikanti nejsou už dávno jen zarytí frakouni, je s námi legrace! Já jsem toho snad příkladem, myslím, že právě díky nekonvenčnímu vystupování, které je mi přirozené, jsem se zařadil i do sféry šoubyznysu. Snažím se ukázat, že se klasické hudby nemusejí lidé bát, že je nádherná a pro všechny. Jen k ní lidé musí dozrát.
Kde vás v Praze mohou naši čtenáři na podzim vidět a slyšet?
V Praze mě čekají dva nádherné projekty. Už v úterý 10. října jsem otevřel zahajovacím koncertem cyklus Pražské hudební večery Pavla Šporcla. Jedná se o šest komorních koncertů, které odehraju v průběhu celé sezony v nádherném barokním prostředí Profesního domu na Malostranském náměstí. Každý večer bude unikátní a se špičkovými hosty, kteří přijali mé pozvání. Posluchači se tedy mohou těšit třeba na kytaristu Lubomíra Brabce, klavíristu Martina Kasíka, cembalistku Moniku Knoblochovou, Zemlinského kvarteto či mého bratra Petra Šporcla, violoncellistu. Součástí každého koncertu bude i ochutnávka vína, kde se osobně s posluchači uvidím a popovídám si s nimi, a i speciální beseda, již vždy povede Bára Kodetová. Lidé se budou moci ptát. Druhý projekt je Hudební podzim na Trojce, který jsem připravil společně s Úřadem městské části Praha 3. V průběhu října a listopadu se mohou lidé těšit na několik koncertů v různých lokalitách na trojce. Na koncertech zazpívá Bára Kodetová, zahraje kytarista Lukáš Sommer a nebudu chybět ani já například s Vivaldiho veledílem Čtvero ročních dob, které zahraju společně s orchestrem Praga Camerata 16. listopadu v aule VŠE. Tímto koncertem celý cyklus uzavřu. Všechny informace o mých aktivitách i pražských koncertech jsou na webových stránkách www.pavelsporcl.com.
Strážce streamu
