Měl jste takové knížky, jaké ilustrujete nyní, rád i jako malé dítě?
Ano. Myslím, že jde o skvělý koncept, který rozvíjí dětskou představivost a podněcuje k vyprávění příběhů. Za mého dětství takových knížek moc nebylo, ale v současné době si už každý čtenář může vybrat ze široké nabídky titulů.
Ulice vašich kreslených měst jsou lidmi zaplněné možná víc než ve skutečnosti. Umíte si představit, že byste obrázky tvořil například podle vylidněné Prahy v době nouzového stavu letos na jaře?
V případě postaviček, které v knížkách najdete, nejde o nikoho konkrétního, všechny jsou vymyšlené. Někdo se v knize objevuje pravidelně, pak je s ním čtenář seznámen na úvodní dvojstraně a postava má většinou nějaké dané povahové vlastnosti, například pan Nešika. Příběhy takových charakterů má čtenář v knížce hledat. Jiné postavičky se objevují jen epizodně a většinou dokreslují atmosféru nebo rozehrávají nějakou situaci, která by se ve skutečnosti mohla stát. Ale u všech jde o uměleckou licenci a ani vyprázdněné ulice poslední doby by nebyly na překážku.
Nejste Pražák, ale obrázkovou knihu o Praze jste vytvořil. Znáte ji osobně, nebo jste si pomohl zdroji z internetu?
Nejsem sice z Prahy, ale Prahu poměrně často navštěvuji a všechna místa z knihy znám. Samozřejmě pomohly i fotky. Navíc pracuji s poměrně velikou stylizací a budovy nejsou kreslené tak, aby byly naprosto věrné své předloze. Jde spíše o zachycení atmosféry místa.
Leporelo o Praze
Vystudoval jste filmový obor, animaci. Je to plus pro to, co malujete?
Od knížky k filmu je to jen kousek. Určitě je pro mě výhoda, že se vedle ilustrace věnuji i animaci. U animovaného filmu musí autor vystihnout pohyb postavy, vyjádřit jí nějakou emoci. Je to hodně podobné pantomimě. U ilustrace je to ještě těžší, všechno musí být vyjádřeno v jediném obrázku. Tady mi zkušenosti z kresleného filmu pomáhají vybrat ten správný moment.
Animace dřív znamenala nekonečné překreslování, miniaturní pohyby kreslených obrazů. Teď výrazně pomáhají počítače. Co máte raději, čemu dáváte přednost?
Počítače jsou jistě veliký pomocník, ale stále platí, že se každé filmové okénko kreslí ručně. Pomocí různých programů se dá do obrazu vsadit pozadí nebo například déšť. Software hodně pomáhá při vybarvování obrázků. Ale když jde o kreslený film, stále se musí kreslit ručně, na to zatím žádný program není. Jsou i jiné metody animace, kdy počítače pomáhají více i s rozhýbáním obrázků. Pak si vytvoříte v počítači loutku, která je rozdělená na pohyblivé části. U takové loutky už dokáže animační program dopočítat fáze pohybu mezi dvěma body, ale pořád to vše musí vytvořit animátor. Je to hodně náročná disciplína na čas a každá technika má svoje pro a proti. Nemohu říct, zda mám raději počítačovou animaci, nebo klasickou, kreslenou ještě na fólii. Vždycky jde o výsledek a o to, jestli vás film baví.
Na vašich kresbách dělají lidé spoustu věcí jinak než ve starých knížkách tohoto druhu. Před padesáti lety by si asi turista nekupoval v Praze hamburger nebo nevolal mobilem.
Snažím se zachycovat moderní věci, aby to byl odraz současnosti, ale u spousty věcí má člověk v hlavě zaškatulkovaný nějaký stereotyp. Nevzpomínám si třeba, že bych někdy v knize kreslil placení kartou, vždy jde o mince nebo bankovky. Jde o to, aby byla konkrétní činnost na první pohled rozpoznatelná. Proto i dnes raději nakreslím cestujícího s lístkem v ruce než s mobilem. Ale do budoucna se to bude určitě posouvat. Možná začnu namísto klasické žárovky kreslit jako symbol nápadu zářivku nebo ledku.
Co vás přivedlo ke kreslení? Věnoval se někdo v rodině malování nebo jiné umělecké tvorbě?
Táhlo mě to k tomu vždy, navíc maminka je učitelka výtvarné výchovy a moji tvorbu všemožně podporovala. Po střední škole jsem chtěl zkusit animovaný film, a jak jsem zmínil výše, knížky a filmy mají hodně společného. Během studia jsem se úplnou náhodou dostal ke kreslení do časopisu Pojď si hrát, jehož redakce hledala autory z řad studentů. Na základě této spolupráce přišla nabídka na první knížku, pak na druhou a nakonec jsem měl více pracovních zakázek na ilustrace než na animace. Takže i v mém případě to zařídil osud a já zjistil, že mě knižní tvorba moc baví. Stále se věnuji i animaci, ale jde o zlomek mé práce.
