David Jilich, infektolog a vedoucí Národního HIV/AIDS centra na Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka (FNB) radí, jak si nezkomplikovat život.
Které choroby sexuální turistika nejčastěji generuje?
Žloutenky typu B a C a samozřejmě také HIV. Pak je tu řada dalších pohlavně přenosných chorob z oboru kožního lékařství, jako je syfilis, gonorea neboli kapavka, různé typy chlamydiových infekcí, herpetické čili oparové infekce. Zmínit musíme relativně nový fenomén opičích neštovic. Potom infekci lidskými papilomaviry, což je onemocnění způsobující mimo jiné jak rakovinu děložního čípku, tak i zhoubný nádor konečníku nebo hltanu. Proti posledně zmiňovaným virům se již nějakou dobu očkuje, ale počet takto chráněných jedinců je v Česku stále nízký.
Jsou některé části světa rizikovější?
Většina zmiňovaných onemocnění má celosvětový výskyt. Pokud člověk sáhne k nechráněnému pohlavnímu styku v rámci placené sexuální služby nebo s náhodným partnerem, nelze žádný takový kontakt označit za bezpečný nebo nerizikový, ať k němu dojde kdekoli na světě. A pak už jde jen o míru rizika, například ve vztahu k četnosti výskytu HIV. V zemi, kde je výskyt infekce vyšší, je vyšší i riziko nákazy.
Když mluvíte o HIV, které oblasti jsou nejnebezpečnější?
Česká republika je obecně zemí s relativně nízkým výskytem HIV. To zjednodušeně znamená, že skoro všude jinde na světě je riziko nákazy virem HIV vyšší. V současné době se často bavíme o Ukrajině, kde je výskyt HIV dvacetinásobně vyšší než u nás. V Rusku dokonce čtyřicetinásobně. Tradičně nejpostiženějším kontinentem byla Afrika. Na druhou stranu, zlepšení situace v otázce HIV je tam nejmarkantnější.
Kde by měl být člověk sexuálně obezřetnější?
Rizikové jsou zcela jistě oblasti, které jsou populární z pohledu sexuální turistiky a poskytování sexuálních služeb. Tradičně se mluví o Filipínách, Thajsku, Malajsii a podobně. Ono to nemusí být primárně destinací jako takovou, ale tím, že zde využívají sexuální služby četné osoby z různých částí světa. Statisticky vzato lidé, kteří si o placenou sexuální službu řeknou, jsou určitým způsobem rizikoví stran svého předchozího chování. Už mohou být nakažení.
Jaké příznaky člověk pociťuje?
Jenom část osob s těmito infekcemi má nějaké projevy. O to je to záludnější a nebezpečnější. Když nakažený o infekci neví, může ji rozšířit na další osoby. Jindy se příznaky dostaví se zpožděním.
Co dělat, když se nějaká nákaza projeví?
Příznaky pacienta doženou k návštěvě lékaře a k vyšetření. Nejčastěji jde ke svému praktickému lékaři, na dermatovenerologii, gynekologii nebo urologii, podle typu infekce. A když lékaři správně vyhodnotí riziko, je z pohledu infektologa napůl vyhráno, protože můžeme pacienta řádně vyšetřit a začít léčit. Bohužel nezřídka se nakažení bojí nebo stydí k lékaři jít a popravdě popsat situaci, protože pohlavně přenosné choroby jsou společensky komplikované téma.
Jaké metody se k odhalení chorob používají?
Některé mikroorganismy se testují z krevního vyšetření a některé mikrobiologickým důkazem z postiženého místa, tedy výtěrem například z močové trubice, z pochvy, z dutiny ústní a podobně. Problémem je, že lidé při rizikovém kontaktu mohou získat více pohlavně přenosných chorob najednou. Dvě, tři, ale viděl jsem i případ s šesti infekcemi, kterými se pacient nakazil při jednom pohlavním styku, alespoň to dotyčný tvrdil. Absolutně nejlepší je provést komplexní venerologický screening, který u nás na Bulovce zajišťují kolegové z Dermatovenerologické kliniky.
Které z uváděných nemocí jsou nejnebezpečnější?
Když se podíváme na ohrožení samotného života, jeví se jako nejnebezpečnější infekce HIV. Některé viry způsobující žloutenky neboli hepatitidy také dokáží člověka zahubit, neboť mohou vyvolat jaterní cirhózu, selhání jater nebo vznik zhoubného jaterního nádoru. Ale v případě hepatitid se bavíme o době v řádu desítek let, zatímco u HIV může smrt nastat i dříve, už třeba za deset let od nakažení, samozřejmě u neléčených pacientů. Choroba syfilis v minulosti bývala příčinou úmrtí, ale pokročilá stadia známe spíš z literatury nebo z filmů, v současnosti je díky účinné antibiotické léčbě už téměř nevídáme.
Může se člověk nakazit i jinak než pouze při pohlavním styku?
Většinou uvedených nemocí se dá onemocnět i jinak. HIV a hepatitidy se přenášejí také krevní cestou. Syfilis, kapavka nebo opičí neštovice se v některých stadiích šíří i jinak než sexuální cestou, zejména úzkým kontaktem. Stejně tak se mohou lidé nakazit v rámci domácnosti při nedodržování hygienických pravidel.
Musí nakažený zůstat v nemocnici?
Ve většině případů není nutná hospitalizace. Určité výjimky mohou být v případě syfilidy, kde je zákonem nařízená léčba a izolace kvůli zabránění šíření infekce na další osoby. Jinak léčba probíhá ambulantně.
Na Bulovce funguje mezioborová spolupráce. Jak?
Pohlavně přenosné choroby jsou komplexním problémem a je běžné, že pacient se nakazí více infekcemi najednou. To znamená, že my infektologové a kožní lékaři umíme diagnostikovat a vyřešit dohromady všechny tyto infekce. U lékařů dalších specializací, kteří se s těmito infekcemi mohou setkat, je zásadní, aby správně vyhodnotili riziko, tedy aby nedocházelo k situacím, kdy odhalí a zaléčí jednu pohlavně přenosnou chorobu, a další nákazy jim uniknou.
Jak se má nakažený chovat? Vyhýbat se lidem?
Běžné okolí obecně ve velkém ohrožení nebo riziku není. Nakažené osoby mají po určitou dobu, tedy dokud jsou infekční, legislativně nařízený zákaz nechráněného pohlavního styku, aby nemohli nikoho dalšího nakazit. Ale například v domácnosti, na pracovišti, v hromadných dopravních prostředcích a podobně není potřeba podnikat žádná speciální opatření. Naštěstí léčba většinou poměrně rychle zvrátí onemocnění do neinfekčního stavu.
A co poradíte těm, kteří chtějí dobrodružství prožít?
Vždy se chránit. Ať už je sex jako placená služba, nebo ne. Používání kondomu je vysoce účinné ve vztahu k většině pohlavně přenosných chorob. Jsou praktiky, kde se kondom nepoužívá nebo ho použít nelze, třeba i při líbání se lidé mohou nakazit pohlavně přenosnou chorobou, i když to nebývá tak běžné a riziko není tak velké jako při pohlavním styku. Určitě bych neopomněl zmínit sexuální chování pod vlivem psychotropních látek. Často stačí i alkohol, nemusí jít přímo o drogy. Pod vlivem omamných látek se člověku mění míra tolerance jeho vlastního chování, posouvá se hranice toho, čeho by se za střízliva pravděpodobně nedopustil.
Nejvíc je bradavic
|
