Jako u většiny ostatních záležitostí jsme i krmení věnovali mnohem méně pozornosti. Jak se blížil její půlrok, vzpomněla jsem si, že by možná vlastně mohla začít jíst, a vzdychla jsem, že tím pádem budu mít víc práce s vařením.
Doteď jsem si totiž k obědu „vařila“ zpravidla chleba s máslem. Starší dítě ve školce – přece nebudu drahocenný čas, kdy mám za úkol pečovat jenom o jedno dítě, trávit vařením pro sebe. To by bylo vážně absurdní.
Naštěstí jsem narazila na metodu krmení, která vyžaduje mnohem méně řešení a nabízí mnohem víc volnosti. Jmenuje se to BLW podle anglického výrazu Baby Led Weaning, což znamená samoodstav neboli proces, kdy se dítě postupně odstavuje takovým tempem, jaké je mu přirozené, a kojit se přestane třeba až ve třech letech.
Tak daleko do budoucnosti zatím nevidím, ale líbí se mi tohle: dítě od začátku jí podle svých schopností a chutí. Samo se krmí kousky zeleniny a ovoce, které mu nabídnete. A to, že je schopné si tu růžičku vařené brokolice vzít do ruky a strčit do pusy, je důkaz, že je na jídlo připravené.
Takhle geniálně to příroda vymyslela! BLW je pro mě dar z nebes. Dítě se prostě nají samo, nic do něj neláduju pod tlakem a nepočítám, kolik toho snědlo. Pak se dokojí. Nechat věci PŘIROZENĚ být a neřešit to, co není nutné, je pro mě způsob, jak přežít výchovu dvou dětí a nezešílet. Doporučuju.
