Před dvěma týdny jsem si myslel, že jsem se s kunami vypořádal jednou pro vždy. Jak v autě, tak „literárně“ – ve svém sloupku. Měl jsem za to, že už jsem přišel na to, co je odpuzuje a téma už jsem považoval za vyčerpané. Ne tak kuny. Ty mají (zdá se) vždy poslední slovo. A opět mi zavařily. Tentokrát doslova.
Jel jsem o víkendu za kamarádem Filipem do klubu, kde jsem měl DJovat. Jak to tak bývá, večírek byl až večer, takže jsem vyrážel za tmy. Hezky si to šinu směrem k místu hraní. Už jsem skoro tam, když ucítím děsný zápach. Říkám si, to je hrozné, jaký tu mají smrad – na první pohled taková pěkná vilová čtvrť, ale kdoví co tu pálí na zahradách. Parkuji u chodníku a najednou koukám, že zpod kapoty vychází trocha kouře. Nebylo pochyb - smrad jsem do vilové čtvrti dovezl já sám! Odstavil jsem vůz, vypnul motor a uvažoval co dál.
Najednou se ve mně projevil reflex diváka amerických akčních filmů – to auto určitě za chvíli bouchne! Na nic jsem tedy nečekal a vyběhl ven. Běžel jsem rovnou do klubu, kde jsem našel Filipa. Řekl jsem mu, že už jsem sice dorazil, ale že mi asi hoří auto. Filip na nic nečekal, vzal kamaráda, ten vzal hasičák a vyběhli ven. Žádné plameny tedy nešlehaly, ale dým se valil slušný. Otevřeli haubnu, pokropili ohnisko práškovým přístrojem a byl klid. Večírek mohl začít. Málokdy mám jako DJ takhle zajímavé entrée! Příčina dýmení se brzy ukázala. Jak jsem zmiňoval minule, kuny odrazuje lidský zápach. Proto jsem začal do motoru dávat svá propocená trička. A teď jsem je bohužel před cestou zapomněl vyndat. Jak říkám, kuny jsou prevíti!
GALERIE
