Tolerance je důležitá. Autismus je naše součást, říká hostitelka Martina

Zaměstnankyně korejského korporátu Martina R. měla před lety nevšední zážitek z vlaku. „Byla jsem svědkem afektu chlapečka s poruchou autistického spektra (PAS). Byl to dost silný zážitek, afekt byl těžký a ošklivý, ale ve výsledku ve mně tato zkušenost zanechala velmi pozitivní pocity. Dala jsem se do řeči s rodiči hendikepovaného, díky kterým jsem zjistila, co vlastně autismus je a jak náročné je s ním žít,“ svěřila se Martina deníku Metro.

Od zvědavosti k hostitelství
Cesta vlakem pro ni byla tak zlomová, že se rozhodla přispívat na neziskovou organizaci Děti úplňku, která podporuje rodiny s dětmi, jež mají diagnostikovanou PAS. Jednoho dne však Martině do e-mailové schránky přišla pozvánka na informativní večer o novém projektu s názvem Homeshairng, který pod záštitou zmíněné neziskovky funguje. „Ze zvědavosti jsem tam zašla a přesvědčilo mě to natolik, že jsem se zapojila,“ přiznala Martina. Projekt Homesharing spočívá v tom, že si takzvaní hostitelé půjčují hendikepované děti a tráví s nimi čas. Uleví tak na pár hodin mimo jiné jejich rodinám. Hostitelé se naopak s autistickými poruchami seznamují a sžívají.

Po zapojení do projektu ale Martinu čekalo velké školení. „Připravuje hostitele hlavně na to, co se může stát, jaká jsou rizika, jak řešit určité situace. Školitelé hodně apelují na to, aby hostitelé děti nevychovávali. Jejich hlavní úloha je, být tam pro ně, ať se děje cokoliv. Stát se jejich kamarády, parťáky,“ vysvětlila Martina.

Robin má nejradši metro C
Když jsou po skončení kurzu všichni připraveni, následuje párování, které funguje na základě přisuzování. „Na konci probíhá pohovor jeden na jednoho, kde se nás (hostitelů) ptají, jaké máme preference. Mně to bylo úplně jedno, hlavně jsem chtěla pomoci,“ vylíčila hostitelka. Každý podle ní měl jinou motivaci, ta její byla ale naprosto jednoduchá. „Chtěla jsem, aby se o autismu společnost dozvěděla víc. Aby si uvědomila, že je tato vývojová porucha součástí společnosti a že není správné, když před ní budou lidé zavírat oči,“ řekla. Po úspěšném spárování jí byl přidělen desetiletý chlapeček Robin. Martina ho deníku Metro popsala velmi jasně. „Je to řízek. Je hodně akční, což je někdy náročnější, ale dost projevuje emoce. Když se raduje, tak pořádně, což pro společnost je někdy nezvyklé. Miluje dopravní prostředky, tramvaje, autobusy i metro, hlavně červenou linku C. Je neverbální, říká jen pár slov, projevuje se ale hlavně znakováním nebo slabikami,“ popsala hostitelka. Tráví spolu čas dvakrát měsíčně, vždy odpoledne. Podle jejích slov je rodina Robina navíc úžasná a je s nimi super komunikace. „Když už s Robinem jsme spolu, trávíme hodně čas v přírodě. Má rád chození venku, takže i v zimě jsme pět hodin trávili tam. Tím, že má rád i vlaky, tak se dá procházka hezky spojit s jízdou, někam jedeme, projdeme se a pak nasedneme na vlak zpátky. Má to rád,“ zmínila Martina.

Přiznala, že se nejdříve ze začátku bála, jaké hositelství vůbec bude. Na školení je totiž připravovali velmi intenzivně a často s dost černými scénáři. „Zpětně si myslím, že je to jedině dobře, člověk si alespoň hrábne do svého nitra a zjistí, jestli na to fakt má a jestli to chce podstupovat. Hostitel má dokonce právo říct třikrát ne, například když mu párování nebude vyhovovat. Neziskovka se na to konto pak bude snažit najít jiné dítě. Ale když i poté třikrát odmítne, už je dle mého názoru potřeba se zamyslet nad tím, zda je pro něho projekt Homesharing stvořený,“ vylíčila Martina. Prozradila, že hostitel a rodina dítěte uzavírají smlouvu, která funguje na dobu neurčitou a dá se kdykoliv po dohodě zrušit. Projekt je tvořený na dlouhodobou spolupráci, aby rodina i dítě nemusely řešit a zvykat si na nové hostitele.

Martina by projekt doporučila úplně všem. „Chtěla bych, aby společnost byla tolerantní a nesoudila, když neví, o co jde. Občas to může vypadat, že je dítě nevychované, ale opak může být pravdou. Mnohdy je v tom něco hlubšího. Bohužel je však naše společnost zvyklá soudit hrozně rychle, dělat závěry a komentovat. To, že je dítě jiné, neznamená, že je špatné. Autismus je součástí nás všech a měli bychom to přijmout. Proto by společnost mohla být více tolerantní. Nechci se s Robinem schovávat jen proto, aby lidi nesoudili. A ani nebudu,“ uzavřela Martina.