Vladimíra Lipšová ze Státního zdravotního ústavu se specializuje na hygienu práce a pracovní lékařství. Dlouhodobě se podílí se svými spolupracovníky také na soutěži Podnik podporující zdraví.
Myslíte, že opravdu poznám podle obsahu ledničky ve firemní kuchyňce, jaký životní styl vede majitel firmy i její zaměstnanci?
Podle našich zkušeností se kultura firmy odvíjí vždy od nejvyššího vedení. Kdo je sportovně naladěný, ten to šíří dál. Když se šéf přesunuje všude jen autem a chce po všech, aby pracovali i po páté odpolední, byli k dispozici a na telefonu 24 hodin denně, tak se to v nastavení pracovního prostředí a atmosféry také projeví. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, ale v naprosté většině platí, že úspěšná změna ke zdravějšímu životnímu stylu musí mít podporu zaměstnavatele. Stejně jako musí být zajištěné určité zázemí personální a finanční – aby byl někdo, kdo se postará, a peníze, za které se to koupí, třeba na každodenní porce zeleniny či ovoce.
Je o soutěž Podnik podporující zdraví zájem? Nebo se musíte vnucovat?
Děláme to zhruba dvacet let, v roce 2005 jsme začínali s pár podniky, teď jich je ke stovce, už se o nás ví. Firmy se hlásí samy.
Co to vlastně obnáší?
Uchazeč se přihlásí a my mu uděláme hodně detailní audit. Netýká se to jen stravování. Jde nám také o co nejvíce komplexní přístup ke zdraví, včetně pohybu, zohlednění stresu, kouření, ale také vyhodnocování nemocnosti, fluktuace, pracovního prostředí, možnost společných mimopracovních aktivit, třeba dobrovolnická činnost. Těch hledisek je mnohem víc, na konci celého auditu je v případě pozitivních výsledků certifikát. Ten platí tři roky a většina účastníků se pro jeho obnovení hlásí znovu. Pro mnohé se to stává otázkou prestiže, chtějí mít dobré jméno na pracovním trhu.
Firemní zdraví
|
Které firmy se účastní?
Přibližně tři čtvrtiny jsou velké výrobní podniky, ale máme mezi oceněnými i hygienické stanice, krajské úřady, školu. Není to nijak ohraničené.
Vy jim radíte, jak nastavit jídelníček ve firemní restauraci, jaké mají mít lidé k dispozici občerstvení, jaký je pitný režim, jak mít možnost se během dne procvičit?
Ne, to si musí každý najít sám, stanovit si vlastní pravidla, a my to pak zhodnotíme, můžeme potom dát doporučení. Každá firma nebo úřad si cesty hledá sám. Třeba si najde nějaké regionální výživové poradce, lokální zdroje potravin a podobně. Vnímáme ale, že v Česku scházejí kvalitní a lehce dostupné odborné informace.
Kdybych chtěl například vylepšit jídelní lístek firemní „vývařovny“, kam se obrátit? Na výživového specialistu?
Určitě se vyplatí prověřovat. Když natrefíte na osobu, která absolvovala třídenní víkendový kurz a má diplom, tak to asi nebude to pravé. Lidem navíc splývají pojmy výživový poradce a nutriční terapeut. Ten druhý má vysokoškolský diplom, výživě rozumí a má přehled o zdravotních limitech. Držitel týdenního on-line školení nemá a ani nemůže mít tak široký záběr. Je vhodný spíše jen k drobným úpravám jídelníčku a spíše jen u zdravých osob.
Jedním z vašich témat je i vliv stravování na pracovní výkonnost a spokojenost zaměstnanců. Jsou ale firmy, kde je na oběd málo času, nebo lidé mají takový charakter práce, že jim to pravidelný stravovací režim neumožňuje.
U výrobní firmy se tyto pauzy někdy počítají na minuty, záleží na jejich délce. Proto musí firma zajistit, aby byla jídelna co nejblíže pracovišti a lidé ji měli po ruce. Někdy ale není stravování jen otázkou času a dostupnosti. Chápu, že jsou pracovní pozice, kdy je to velmi složité. Například takový obchodní cestující nebo kurýr jsou jistě limitovaní. Ale už i například na čerpacích stanicích se rozšiřuje nabídka zdravých jídel nebo salátů. Jídlo by ovšem také mělo mít sociální a kulturní rozměr. Vnímat, co, jak a s kým jíme.
Strážce streamu
