Patriku, začnu trochu osobně. Mám pětiletého syna, už má za sebou kupu dětských závodů. Já i moje žena pravidelně běháme, má tedy náš vzor před očima. Byl to i váš případ, tahle inspirace rodičem?
Vlastně jo, já s bráchou jsme měli sport na talíři od malička. Ale tím, že mamka v mládí dělala gymnastiku a taťka judo, tak to nebylo přímo o běhání. Já jsem začínal s fotbalem v České Třebové, odkud pocházím. Po zhruba sedmi letech na pozici pravého obránce jsem se rozhodl pro změnu a začal chodit s bráchou na tréninky do ski klubu, kde jsme v rámci letní přípravy měli převážně běžecké tréninky. Tam mě závodění chytlo, přestoupil jsem do atletického oddílu v Ústí nad Orlicí a začal se věnovat výlučně běhu na střední a dlouhé tratě.
Běhání je hodně specifické. Já jsem začal teprve před pěti lety a pamatuju, jak jsem dříve nad všemi těmi funily na cyklostezkách a chodnících kroutil hlavou. Teď už všechno, co běhání dává, chápu. Ale řekněte mi vy, co vám tenhle jednoduchý sport přináší, čím vás uspokojuje, naplňuje. Čím je unikátní?
Já vidím krásu hlavně v té jednoduchosti, ryzosti a jakési surovosti. K běhu v podstatě nic moc nepotřebujete. Co nenatrénujete, to nemáte. Výkony jsou snadno porovnatelné, respektive řešíte buď čas, nebo umístění. Také mě hrozně baví překonávat sám sebe, neustále hledat a posouvat své hranice.
Jak ve vás ale uzrálo, že budete běhat na profesionální bázi?
Zlomové momenty byly dva. Prvním bylo poměrně nečekané vítězství na mistrovství republiky v roce 2022 na trati 5000 metrů. Následovalo vítězství mezi českými běžci v závodě na deset kilometrů Prague Birell Grand Prix 2022, na základě čehož jsem získal nejprve podporu od Adidasu a poté i navázal spolupráci s RunCzechem. To, že v tom nejsem sám, někdo za mnou stojí a věří ve mě, je obrovská motivace.
Co vše musíte kariéře obětovat?
Především veškerý svůj volný čas a dále finance na různá soustředění a regeneraci.
Trpí vaše soukromí?
Musím říct, že mám velké štěstí, navíc přítelkyně Kája Sasynová rovněž běhá na skvělé úrovni.
Přibližte mi váš běžný tréninkový týden.
Momentálně jsem v přípravné fázi, kdy dáváme s trenérem Honzou Pernicou důraz na větší kilometráž ve volnějších tempech a nově také trochu silovou přípravu v posilovně. Pět až šest dní v týdnu trénuji dvoufázově a průměrně naběhám teď okolo 170 kilometrů za týden. Svůj trénink nicméně sdílím na sociální síti Strava, takže kdokoliv chce, může mě sledovat.
K jakému cíli v roce 2024 směřujete? Plánujete i závody pořádané RunCzechem?
Hlavním cílem bude výkonnostní růst ve všech disciplínách od 1500 metrů po půlmaraton. První závod, který v roce 2024 poběžím, bude Pražský půlmaraton právě pořádaný RunCzechem. Rozhodně to nebude jediný RunCzech podnik, který letos absolvuju, ale podrobněji budeme s trenérem plánovat sezonu až právě podle výkonu z Pražského půlmaratonu.
Tradičního půlmaratonu se v nádherných kulisách účastní tisíce běžců, ve velké převaze jsou ti rekreační. Poběží se v sobotu 6. dubna, do závodu tedy zbývá deset týdnů. Je reálné za tu dobu natrénovat na solidní výkon pod dvě hodiny?
Věřím, že se správně strukturovaným tréninkovým plánem tahle meta není pro mnohé nereálná. Každopádně bych doporučil běhat delší běhy a delší intervaly na nižší intenzitě. Zkrátka si vybudovat kvalitní objemový základ, ze kterého člověk bude těžit nejen pro Pražský půlmaraton, ale i pro celý zbytek sezony. Z mého pohledu je pro běžné hobby běžce důležité, aby na takto dlouhý a náročný závod natrénoval tak, že si ho dokáže užít.
Hecnete se?
|
