Veřejnost ho zná také ze seriálů Vinaři, Ulice, PanMáma, Kriminálka Anděl nebo Případy 1. oddělení. Pod hlavičkou Vojtaano na sebe výrazně upozornil dvěma povedenými nahrávkami v roce 2016. Skladbu Lavina složil a nahrál pro internetový seriálový hit z fotbalového prostředí Vyšehrad a vtipnou písničkou s animovaným klipem Budulínek vs. Galantní Jelen oslovil hned několik generací uživatelů YouTube.
Stále ještě aktuální desku odkazující na rok 2020 vydal před dvěma lety. K té by měla na podzim přibýt další. „Už pár let tvrdím, že měknu, a dělám čím dál méně kontroverzní věci. Když si svoji starší tvorbu ale v klidu porovnám s tou současnou, moc rozdílů tam vlastně nevidím. Pořád píšu o tom, co v konkrétní době prožívám. Sice se mění témata, ale forma upřímné zpovědi zůstává,“ říká v rozhovoru pro deník Metro zpěvák Vojtaano.
Kde berete inspiraci či řekněme múzu při skládání? Necítí se vaše blízké okolí dotčeno, když nechodíte pro náměty v ostřejších písničkách daleko?
Myslím, že jsem se zatím svou tvorbou nestihl nikoho z blízkých dotknout. Jestli narážíte na song Zas pitchuje, kde se opírám do partnerského soužití, tak myslím, že se to manželky nijak nedotýká. Sama přizná, že občas pi*uje, a ví, že ji stejně miluju.
Na přelomu září a října vychází nové album Do trojky. V čem byl jiný vznik v rámci příprav jiný oproti předchozím deskám?
Technicky se vývoj poslední desky moc nelišil od mé předchozí práce. Postup byl podobný jako vždy. Složím písničku jen tak doma na gauči s kytarou v ruce, udělám základní nástřel produkce na tabletu nebo na počítači, stopy donesu do Rooftop studia. Ondra Žatkuliak pak produkci doladí, nabereme kytary a vokály a přemýšlíme, co tomu chybí.
Třeba v písni Velký pán je slyšet foukací harmoniku, což není typický nástroj pro vaši tvorbu…
Ve dvou písních jsme cítili prostor pro další nástroj a shodou okolností zrovna ve vedlejším studiu nahrával mistr Matěj Ptaszek harmoniku. Byl tak hodnej, že mi nahrál stopy do obou songů. Těším se, že si spolu někdy zahrajeme naživo.
Název se odkazuje na pořadí nahrávky ve vaší diskografii, výňatek z textu jedné z písní, ale i fakt, že už ve vaší rodině nejste dva, ale tři. Chápu to správně?
Přesně tak. Jsme tři, je to moje třetí deska a zní to dvojsmyslně. Jestli je tam významů ještě víc, tak jsem to ani nezamýšlel.
Desku předcházel již zmíněný singl Zas pitchuje, v klipovém zpracování ztvárnili hlavní role vaši kolegové ze stand-upu Iva Pazderková a Arnošt Frauenberg. Proč právě oni dva?
Iva se na tu roli hrozně hodila. Arnošt se na tu roli taky prostě vyloženě hodil. Navíc se oba hodí k sobě. A fakt, že jsme všichni tři kamarádi a kolegové, to celé ještě zjednodušil. Vlastně to ani nemohlo dopadnout jinak.
V klipu účinkuje i vaše žena a syn. O vás je známo, že jste se rozhodli pro adopci. Jak se na tento proces s odstupem času díváte?
Jako na nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Proces to není jednoduchý, ale odměna je neměřitelná. Jsme šťastní.
Synovi jste složil závěrečný song na albu Chlapíčku, dá se to brát jako jistá forma ukolébavky. Jak vás ovlivnilo otcovství v rámci tvorby a žití? Co jste se díky tomu dozvěděl nového o sobě?
Refrén mu pravidelně zpívá manželka před spaním, takže je to ukolébavka, a dokonce se i chytla. Když jsem mu ji pak zpíval já a on začal doříkávat verše za mě, dojalo mě to. A to je to, co jsem se o sobě díky otcovství dozvěděl – snadno se dojímám. Taky jsem se naučil užívat si každého okamžiku, protože s dítětem jde všechno strašně rychle.
Vaším klasickým tématem jsou protiklady. V textu řešíte, zda jste hodný, či zlý, obyčejný, či někdo víc. Což sedí i ke znamení Blíženců, ve kterém jste se narodil. Na novém albu najdeme dvě protichůdné písně, které jsou za sebou – Malý pán a Velký pán. Co převažuje?
Myslím, že každá bytost v sobě má dobro i zlo. Poměr může být daný geneticky, vliv může mít třeba i znamení zvěrokruhu, ale rozhodnutí, jací nakonec budeme, je v silách každého z nás. Rozhodují činy. Já jsem se rozhodl, že svoje divoké já vypustím jen na pódiu, nechám ho vyblbnout a pak můžu být v soukromí dobrým, malým člověkem.
Obal desky stvořila umělá inteligence. Co bylo důvodem?
Výtvarné umění moc neovládám, ale mívám dost jasné představy. Ale není zcela možné, abych ty představy vštěpoval grafikovi a ten jen plnil, co diktuju. Je to taky umělec, má svoje představy. Počítač – umělá inteligence ale nemá představy ani ambice. Jen plní, co se jí řekne, na základě něčeho, co už někdy stvořil člověk. Tentokrát jsem tedy využil možnost diktovat si, co přesně chci, a umělá inteligence mi to stvořila.
Máte rád tento rychle nastupující trend?
Používám jen to, co funguje, dává mi smysl a nic mi nebere. Každou takovou technologii vítám.
Podílel jste se na vzniku hudby k trháku Vyšehrad: Fylm. Jednalo se o vaši první takovou zkušenost. Jak na to vzpomínáte? Šel byste do toho znovu?
Vzpomínám na to jako na cennou zkušenost, ze které budu dlouho čerpat. Bylo nutné upozadit autorské ego a vycházet vstříc potřebám filmu, názorům několika dalších lidí. Na to jsem si musel zvykat, ale je to jen jedna z věcí, které už budu příště vědět a budu umět s nimi pracovat. Takže ano, do skládání hudby k filmu bych šel znovu a těším se na takovou příležitost.
Jste i herec. Rýsuje se něco v této oblasti?
Popravdě se soustředím už hlavně na hudbu. Dává mi všechno, co mi dávalo herectví, a ještě mnohem víc. Herecký comeback bych zvažoval opravdu jen kvůli nějaké neodolatelné nabídce. Nevím, jak by měla vypadat, jen vím, že zatím nepřišla.
