Petr Lexa a Lukáš Bundil v rozhovoru pro deník Metro mluvili nejen o tvorbě písní, ale také o hostech nebo snaze dělat pop co nejlépe.
Jaké je podle vás nové album? Byla snaha o nějaký větší posun oproti předchozím deskám?
Petr Lexa (PL): Určitě je jiné v tom, že je rozmanitější, barevnější než předchozí. U desek Katarze a Holomráz jsme jim dávali nějakou kostru, jak by měly působit jako celek. Teď jsme se nenechali ničím svazovat. Dělali jsme to album tři a půl roku. Různě jsme experimentovali s hosty, producenty i žánry. To je právě ta barevnost. Nestanovili jsme si žádný čas, kdy by měla deska vyjít, a vše jsme nechali plynout.
Lukáš Bundil (LB): Pořád děláme běžné písničky. Každou z nich by člověk měl zahrát sám s kytarou u táboráku. Navíc to nebylo tak, že bychom tři a půl roku jen seděli a teď najednou něco vydali. Průběžně jsme dělali písničky. Vždy jsme pak jednou za čtvrt roku vybrali tu nejlepší a připravili singl. Jednou to byla veselá věc, jindy temnější, ale nemuseli jsme řešit nějaký jednotný koncept, jako to bylo u Holomrázu.
Z některých textů na mě působí zase spíše temnota, jak to ladí k barevnosti?
PL: Barva je i černá. Barevnost může být od odstínů šedi k černým až po odstíny žluté nebo modré. Tak je to myšleno, ale spíš by se dalo říct rozmanitost. Jednou jsme prostě napsali veselou letní píseň Není to tak zlý, jindy zase temnější. Ani v textech jsem se ničím nesvazoval, ale některé písně vznikaly během covidového období, které prostě bylo trochu temnější. Když jsme pak vše kompletovali, už jsme měli pět singlů, které byly i tak dost rozmanité. Podařilo se nám to hezky vybalancovat i tematicky.
Na mikrofonu máte čtyři různé hosty. Jak jste je získali?
LB: Mám to tak, že už když písničku slyším, tak vím, že by bylo dobré tam mít hosta. Rovnou i cítím, jestli to má být ženský nebo mužský hlas. Pak jsme oslovili Pam Rabbit, Moniku Bagárovou, Dominique Alagiu a naposledy rapera Refewa, což je zase úplně jiná poloha. Poslechl jsem si píseň bez něj a s ním a najednou on dal skladbě úplně jiný rozměr. Vždy se snažíme z té písně vymáčknout co nejvíce.
PL: První host, kterého jsme řešili, byla Pam Rabbit pro píseň Padám. Říkali jsme si, že by se tam hodil někdo z trochu jiného světa, než je ten čistě popový. Narazili jsme na Pam někde na TikToku, hrozně se mi líbil její hlas, tak jsme si řekli, že jí zkusíme poslat demo, a vyšlo to. Zajímavé také bylo, jak ona přistupuje třeba k textům. Já vždy řešil, zda to lidé správně pochopí, a ona jen řekla, ať si tam každý najde, co chce.
S texty vám už tradičně pomáhal Ondřej Ládek alias Xindl X, ale přizvali jste nově i Jiřího Krhuta, jak vznikla tahle spolupráce?
PL: Zkusili jsme zase oslovit jiné lidi, i co se týče produkce. Byl jsem zvyklý už ze třetí desky, že jsem napsal text, pak jsem šel za Ondrou a spolu jsme vše doladili. Teď byl postup podobný, ale právě jsem zkusil i Jirku Krhuta. Třeba úvodní píseň Monodrama jsme ve studiu napsali asi za dvě hodiny. Cítil jsem, že to jde ještě posunout, tak jsem návrh poslal Jirkovi, který mi to vrátil s úpravami a zrovna slovo Monodrama tam dodal on. Jsou tam ale i věci, které jsem otextoval jenom já. Spolupráce s Jirkou začala už u Bouře, což byl vůbec první singl pro desku. Většinou mi pomáhal s refrény. Konkrétně u Bouře jsem měl asi deset verzí textů, posílal jsem to různým lidem a pořád jsem nevěděl, jak to uchopit. Když přišel covid, tak mě napadly sloky a kostra refrénu, který mi pomohl dotáhnout právě Jirka.
LB: I tím, jak to nebylo plánované a neměli jsme mantinely, tak jsme prostě psali volně. Dřív to bylo tak, že za dva měsíce musí být singl. Takže v té situaci s Bouří bychom ji buď vydali ve stavu, se kterým bychom nebyli spokojení, nebo bychom jí museli vyhodit. Ale teď byl prostor a čas ji dokončit. Mezitím jsme dělali něco jiného. Třeba k písni Monodrama jsme se vraceli asi po dvou letech.
Vyhovuje vám to víc, že máte svobodu bez jasných termínů?
LB: Já to v sobě řeším pořád. Člověk musí mít morálku dokopat se konstantně k tomu něco dělat. U předchozích desek, když byl jasný termín, musel jsem sednout ke kytaře a něco vymyslet. Nás to ale baví a skládáme průběžně.
PL: Každý týden jsme si posílali novou demo nahrávku. Tak jsme si to nastavili a fungovalo to.
LB: Člověk by měl poznat sám sebe, co mu vyhovuje. Jestli deadline, nebo volnost.
V textech je také hodně zmínek, obratů či názvů spojených s počasím. To se sešlo náhodou?
PL: Já si to také uvědomil, ale až zpětně. Když jsme pak vymýšleli grafické prvky, tak se to celé propojilo. Poslední dva měsíce jsme lidem představovali všechny písničky z alba a symbolem desky jsou čtyři žluté balonky. Vždy jsme tedy udělali nějakou oblohu, která souvisela s danou písní. Vždy tam proletěly ty čtyři balonky a odhalily název. Krásně se dalo hrát právě s oblohou.
Žlutá se má prolnout i do vizuálu turné, budou hrát roli také balonky?
LB: Jde zase o tu barevnost. Nejdříve jsme byli černobílí, se třetí deskou jsme zapojili barvy a nyní máme tu žlutou symboliku. Balonky se určitě také nějak objeví.
Půjčím si teď jeden verš od vás: „Ač je nám krásně, může to pominout.“ Jak je těžké se držet dlohodobě nahoře?
LB: Jsme v popu, který se velmi rychle mění. Když jsme začínali, vypadal úplně jinak. Člověk si musí dojít k tomu, co chce dělat. Já prošel před Slzou několika kapelami v odlišných žánrech. Mně se líbí folk, rock i pop. Ten lze zkombinovat s různými věcmi. Nejtěžší je najít, co baví přímo mě, abych si za tím stál a nepřemýšlel nad tím, co by kdyby a co na to říkají lidé. Je těžké to pro mě najít, ale když správnou chemii najdu, tak si za tím jdu. Člověk má prostě dělat, co ho baví, aby byl uvěřitelný i pro lidi.
PL: Myslím, že je to také o přístupu k tvorbě. Na prvních dvou deskách jsem neměl autorsky nic, se třetí deskou to přišlo a pořád se to vyvíjí. Když se člověk podívá těch deset let nazpátek, tak je to velká změna. Tehdy na začátku lidé říkali, že budeme mít jen jeden hit. Také mi předhazovali, že jsem jen youtuber, který zpívá. Ale pořád jezdíme koncerty a děláme desky.
Sami jste to řekli, jste na scéně společně deset let. Chystáte něco velkého na výročí?
LB: Deset let máme letos od založení kapely, ale první singl vyšel až v roce 2014. Ale teď o tom ještě nepřemýšlíme, co uděláme, protože jsme se soustředili na desku a nyní pojedeme klubové turné, což jsme nikdy neměli.
Máte jen čtyři zastávky během toho klubového turné, to byl záměr vybrat pouze pár měst?
PL: Ano, my objeli celou republiku přes léto. Budou to jiné koncerty.
Klubové turné
|
