Text níže čtěte, prosím, s otevřenou myslí... A pokud už vám bylo osmnáct, tak i s otevřenou lahví.
O kouzelném lese
První příběh je trochu strašidelný. Pojďme ale od začátku. Český „koktejl“ magické oko vznikl zřejmě náhodou. Traduje se, že je produktem socialistických výčepů čtvrté cenové kategorie a s nimi spojeného úpadku a kultury konzumace, kdy výčepní, zdatně konzumoval společně s hosty a zlitý pod obraz se netrefil na stůl a servíroval rundy zelené přímo do rozpitých piv svých i opilých hostů.
Slávu pivu s panákem plným peprmintového likéru uvnitř přinesl film Bony a klid z roku 1988. Roman Skamene, který ve snímku hraje veksláka Bínyho, prý od natáčení nemůže tuhle „dobrotu“ už ani vidět. Slavná scéna se prý točila hned šestkrát a vždy s pravým alkoholem.
To jsme ale utekli od „pohádky“. Pojďme to napravit. S magickým okem je spojována hra pro dospělé známá jako Cesta do lesa. Konzument při ní po doušcích upíjí pivo, kdy je mu po každém loku dolita do sklenice zelená. Hráč vyhrál, pokud se mu podaří dojít do lesa, tedy mít celou sklenici plnou zelené. Traduje se, že druhé kolo ale ještě nikdo nevyhrál. Při něm je totiž poměr alkoholu obrácený. Z půllitru se upíjí zelená a dolévá pivo. Legenda praví, že se z lesa ještě nikdy nikdo nevrátil.
O léčivé vodě
Češi milují Mrazíka. Z východu je nejspíš také druhý nápoj. Kde je ale pravda, nikdo skutečně neví. Prameny se rozcházejí. Vznik vodky si připisují jak Rusové, tak Poláci. Do party vynálezců se hlásí ale navíc ještě Skandinávci.
Jiný zdroj zase mluví o tom, že do Moskvy silný destilát dovezli vyslanci z Janova. V Rusku si nápoj ale velice oblíbili, a právě proto si řada lidí automatický myslí, že je vodka právě odsud. I název pochází z ruštiny. Je odvozením a zdrobnělinou výrazu pro vodu.
V čem se prameny shodují, je fakt, že úplně první zmínky o vodce přichází ze 13. století, kdy se používala spíše jako dezinfekční a léčebný prostředek.
Příběh má tentokrát i naučnou linku. Dá se říct, že až akademickou. Ruský chemik, vynálezce a doktor věd Dmitrij Ivanovič Mendělejev se proslavil především díky periodické tabulce prvků, kterou všichni známe ze školy, prsty má ale také ve „správné“ vodce. O ní napsal i svou disertační práci. V textu s názvem O spojování lihu s vodou vymyslel ideální recept na výrobu vodky, která by podle něj měla obsahovat čtyřicet procent alkoholu.
O statečných Holanďanech
Léčit měl původně i gin. Však blahodárné účinky jalovce lidé objevili už dobách, kdy všechny neduhy mírnili šamani. Severoameričtí indiáni například vařili z jalovcových plodů čaj při obtížích s ledvinami a močovým měchýřem.
Příběh destilátu z jalovce jako alkoholu k popíjení se začal psát zhruba na konci 15. století v Nizozemsku. Právě odsud vyrážely obchodní lodě. Pálenka sloužila jako denní příděl pro námořníky. Díky přijatelné ceně, snadné dostupnosti, výrazné chuti a léčivým vlastnostem jalovce v kombinaci s obchodními vztahy Holanďanů se nápoj začal šířit po celém světě.
Kdo gin trochu zná, ví, že je spojován hlavně s Anglií. Sem se nápoj „dostal“ ale až kvůli válce. Angličané totiž bojovali v osmdesátileté válce (1568–1648) společně s Holanďany proti španělské nadvládě. Angličtí vojáci si všimli, že jejich spojenci nosí u pasu malé lahve, ze kterých si před bojem dali doušek a v bitvě pak projevovali větší odvahu. Tím se destilát z jalovce stal známým jako „Holandská kuráž“.
Mimochodem, Angličanům zachutnal gin až moc. V první polovině 18. století. se země totiž potýkala s prudkým nárůstem alkoholismu. Gin se díky dostupnosti a ceně nižší než pivo stal drogou chudých. V roce 1751 žilo v Londýně asi 700 tisíc obyvatel a odhadovaná spotřeba ginu se pohybovala okolo 40 milionů litrů, což vychází na více než litr ginu týdně na jednoho obyvatele včetně dětí. Bylo naprosto běžné vídat na ulicích desetileté děti, jak se opíjejí ginem do němoty (viz box).
Gin udělal z Angličanů troskyGinové šílenství je označení pro nárůst alkoholismu v Anglii v první polovině 18. století. Průšvih se začal rodit už ke konci 17. století, kdy se ujal vlády Vilém III. Oranžský. Po jeho korunovaci došlo k zákazu dovozu brandy. Tím se uvolnilo místo pro gin, který byl dokonce pasován na národní nápoj. Mnoho domácích podnikatelů se vzápětí vrhlo na výrobu této pálenky z dostupných surovin a zaplavilo levným ginem zemi. Především v chudinských čtvrtích Londýna vypuklo masové opilství vedoucí až k nárůstu kriminality. Například malíř William Hogarth vytvořil diptych Beer Street and Gin Lane srovnávající spokojené pijáky piva s lidmi, z nichž konzumace ginu učinila trosky. Množství skandálů vedlo k tomu, že parlament přijal sérii takzvaných ginových zákonů, které zakázaly výčep lihovin bez oficiální koncese a výrazně zdanily výrobu. Spotřeba proto poklesla. Zdroj Wikipedia  |
Strážce streamu
