„Proběhlo zde již několik desítek obřadů, které bývají velmi rozmanité,“ řekla Metru zakladatelka Lesa vzpomínek Blanka Dobešová.
„Některé jsou jen tichým uložením popela ke stromu se zapálením svíček, u kterých je jen hrstka nejbližších pozůstalých, jiné jsou větší, třeba s dvaceti, třiceti lidmi, hudbou a společným vzpomínáním,“ popisuje zdejší atmosféru Dobešová.
Přírodní hřbitov, kde nenajdete žádné náhrobky ani kříže, vyhledávají podle Dobešové rozmanité skupiny lidí. Od starších párů, které si sem přišly vybrat strom, pod kterým zamýšlejí spočinout, až po mladé lidi kolem pětadvaceti. Jedno mají ale společné. Kladný vztah k přírodě a nechuť ke klasickým pohřbům. „Pro lidi jsou rozloučení v obřadních síních neosobní, chladná, vyprázdněná,“ říká Monika Suchánská ze sdružení Ke kořenům.
