Ačkoliv studuje, živí ho hudba a sbírá zkušenosti v zahraničí. Už dobře ví, že každé varhany jsou jiné a nelze na ně zahrát vše.
Překvapila mě velká televize u varhan na kůru...
Máme ji od loňska. Abychom předtím viděli dolů, museli jsme si stoupat na špičky a při tom hrát. Teď máme i více kamer, tak si mohu pohled přepnout třeba na vchod, abych viděl, když přichází nevěsta. Dříve mi musel někdo dávat znamení. Zpočátku měl obraz zpoždění. Viděl jsem, jak jde kněz k oltáři, a hrál jsem, ale on už dávno stál a čekal, až dohraji.
Zaskočila vás nějaká rarita?
Nejčastější je problém s puštěním vzduchu do varhan. Například u nás na Vyšehradě se varhany složitě zapínají. Vypínač mají ve vedlejší místnosti. Když člověk přijde k varhanám, které nezná, zkouší jeden vypínač po druhém nebo jističe, aby zapnul motor a mohl vůbec hrát.
Co vše má na starosti první varhaník?
Zaopatřit veškerou hudbu pro provoz kapituly a farnosti. Od bohoslužeb včetně pohřbů, přes svatby, až po křtiny. Ale také tu máme hodně koncertů. Potom pořádá kapitula různé akce pro kanovníky nebo pro skupiny poutníků či turistů. Na Vyšehradě to docela žije. Také se musím starat o varhany. Sleduji, jestli je vše v pořádku, a pokud je nějaká závažnější závada nebo je čas na údržbu, tak volám varhanáře, což bývá asi čtyřikrát do roka.
Kolik varhaníků hraje na Vyšehradě?
Normálně jsme dva, ale teď máme přechodný stav. Bývalý pan varhaník, měl jubileum, kdy hrál na Vyšehradě 50 let. Má chvíli pauzu a čeká se, jestli se bude chtít vrátit, nebo zůstat v penzi. Pro jednoho je to moc akcí, a tak občas volám někoho pro výpomoc.
Kolik píšťal mají varhany na Vyšehradě?
Když se sečte počet rejstříků a vynásobí se počtem kláves, tak je to asi 2400 píšťal. Představte si, jak tam jsou naskládané, tak je to opravdu hodně materiálu. Proto je to také drahý nástroj. Vyšehradské varhany jsou jedny z nejhezčích v Praze.
Jaké varhany v metropoli jsou podle vás ty nejlepší?
V Týnském kostele jsou nejlepší, co v Praze máme. Velmi dobré jsou v Obecním domě nebo Rudolfinu, kde jsem hrál. Z těch zajímavých varhan jsou v chrámu svatého Víta, v Loretě, svaté Ludmile na Vinohradech, v kostele Šimona a Judy. Těmi se člověk může pochlubit, když přijedou varhaníci z ciziny.
Jak se chlubíte mezi varhaníky?
Dříve jsme sledovali blogy. Teď už většinou vyhrává Facebook. Člověk tam vyfotí svoje varhany, kde hraje, pochlubí se, kolik mají rejstříků, z jakého jsou roku, kdo to stavěl a podobně. Tohle by klavíristi nikdy nedělali, protože většinou jsou všechny klavíry stejný typ. Ale varhany jsou pokaždé jiné.
Měníte repertoár, když jdete hrát do jiného kostela?
Ano, protože například skladby z 19. století na barokních varhanách buď zní blbě, nebo to nejde vůbec zahrát. Barokní varhany mají menší rozsah. Chybí jim některé spodní tóny, které se později začaly zase používat. Přizpůsobování se je práce navíc, kterou ostatní moc nechápou. Komplikace nastávají se sbory, když mají nacvičený repertoár, který chtějí někde uplatnit, ale pak si vyberou kostel, který se k tomu vůbec nehodí.
A jaké skladby se nehodí na Vyšehrad?
Taky máme problém s rozsahem, protože jsou to varhany z roku 1903, postavené v Čechách českými varhanáři. Což už je vymezuje. Nejlépe se na ně hodí hudba 19. století nebo z přelomu 19. a 20. století a česká hudba. Varhany na Vyšehradě mají napodobit symfonický orchestr.
Jako jediný kostel máme tu výhodu, že máme skladbu na míru. Smetanův Vyšehrad je naše hymna. Jeden český virtuóz po Smetanově smrti ji upravil přímo pro varhany. Můžeme ji tedy hrát autenticky, protože máme varhany z té doby, které se pro ni hodí, ale je to i tematické.
Zaujaly mě vaše boty.
Máme speciální užší boty, které se přímo vyrábí pro varhaníky. Někteří si je nechávají šít. Kolikrát mají různé barvy, aby se to hodilo k oblečení. Většinou máme boty, kteří používají tanečníci. Ale když někdo hraje opravdu dobře, tak zahraje i v holinkách. Boty jsou ale důležité pro cit.
Představuji si varhaníka jako staršího pána. Jaká je situace v Praze?
Pravda je taková, že nás je tu vcelku dost mladých. Je to tím, že je to velké město s akademií a konzervatoří, kde se soustřeďují mladí. Na menších městech to bývá problém, protože to tam nemá často kdo převzít. To ale neznamená, že je obecně mladých málo. Díky facebookovým stránkám a různých příležitostech včetně setkání varhaníků, vím, že je o obor dost zájem. Všichni se tím sice neživí, ale je spousta nadšenců.
Uživí se v metropoli tolik varhaníků?
V Praze není díky počtu kostelů problém sehnat místo. Ale je problém, že církev si často nemůže dovolit varhaníky platit. Někteří varhaníci dostávají malý příspěvek, aby na tom nebyli škodní, ale na uživení to není.
Vy máte pozici trošku lepší, že se také staráte o varhany.
Ale to má takto bohužel jen pár kostelů - třeba katedrála a podobně. Tam je ten provoz ještě větší. V zahraničí často zaměstnávají několik varhaníků.
Kolik odsloužených let jako varhaník máte za sebou?
Myslím, že mám za sebou 11 nebo 12 let, kdy jsem začal poprvé hrát u nás v Bakově nad Jizerou, kde jsem vyrůstal. Donedávna jsem tam ještě hrál o víkendech.
Začínal jste hrou na klavír a hrajete také na cembalo. Jak se liší od varhan?
Všechny nástroje vypadají podobně, mají nějakou klávesnici. Základní technika je v podstatě stejná. Rozdíl je v tom, že klavír a cembalo mají struny, kdežto varhany mají píšťaly. U varhan je navíc to, že se hraje ještě nohama, což je vlastně stejná klávesnice, ale je zvětšená. U klavíru můžeme samotným prstem měnit sílu, což cembalo ani varhany nemají. Ať už uhodíme prstem hodně nebo málo, zvuk je stejný.
Ale u varhan máte spousty tahadel po stranách...
To jsou vypínače rejstříků, které mění jednotlivé barvy zvuku, které se dají i kombinovat. Protože na každý tón je jedna píšťala, ty píšťaly mohou mít různé tvary a být ze dřeva nebo kovu. Na stejném tónu může být hodně slabá, nebo silná píšťala, nebo má kulatý nebo ostrý zvuk a to se pak dá kombinovat. Na jedné klávese můžete hrát jeden tón, ale zároveň tam může být o oktávu výš nebo níž nebo na ten jeden tón může hrát víc píšťal najednou. A to se dá různě kombinovat. Ale každé varhany nejsou vybaveny stejně.
Může varhaník trénovat jinak než v kostele?
To je trochu problém. Ale může nejprve při studiu na škole. Skutečné varhany také pár lidí doma má. Některým koncertním varhaníkům se vyplatí investovat tu obrovskou částku. Na doma jsou jinak různé elektronické nástroje.
Já jsem to vyřešil tak, že jsem si koupil elektrický nástroj, takovou náhražku varhan. Mám normálně nad sebou tři manuály a pedál, rukama a nohama hraji jako v kostele, ale zvuk jde z počítače, kde je nahraný zvuk skutečných varhan.
Jak staré varhany mohou být v počítači nahrané?
Je jich mnoho. Nahrávají je od barokních až po nejnovější varhany.
Kolik hodin denně trénujete?
Ve škole máme rozpisy kdo a kdy bude cvičit, abychom se všichni vystřídali. S cvičením doma a v kostele mi to vychází asi tak dvě až tři hodiny denně.
A čím dalším se živíte?
Ještě pořád studuji, což mi zabírá dost času. Snažím se uživit hudbou v různých formách. Učím dvě odpoledne v základní umělecké škole a hraji - kromě sólových koncertů doprovázím sólisty, sbory hraji s orchestry, anebo při běžném provozu v kostele jako jsou svatby a pohřby.
Studoval jste i v zahraničí?
Jezdím na mistrovské kurzy, které mám v plánu i do budoucna využívat. Jak jsou varhany každé jiné, tak v zahraničí jsou ještě odlišnější. A když chceme hrát francouzskou nebo německou hudbu, tak je nejlepší si to zahrát na těch jejich varhanách. A ještě lepší na tom je, když jsou u toho profesoři, kteří to znají a věnují se tomu. Takhle jsem byl několikrát v Německu, Francii, Španělsku a Holandsku.
Co vám hra na varhany dala a co vzala?
Dala mi to, že mi otevřela tento obrovský svět varhaníků a varhan. Což je opravdu svět sám pro sebe. Přináší to velkou radost, když hrajete v kostele. Většinou je to hezký pocit, i když je zima na prsty. Potkáváte příjemné lidi.
Ale je pravda, že muzika bere hodně času. Koncerty, zkoušky, cvičení. Vzalo mi to poklidný advent. Normálně se člověk těší na Vánoce. Ne že bych se netěšil, ale je spousta hraní. Každý večer někde hraji. Dárky nakoupím až, když odpadne ve škole nějaká přednáška.
