RECENZE: Orlando je zvrhlá křehká fantazie, která se na divadle vyvedla

Orlando je poslední inscenací Divadelní společnosti Masopust v této sezoně, která zpracovává román Virginie Woolfové z roku 1928. Předloha sama je komplikovaným mnohavrstevnatým příběhem šlechtice Orlanda, jeho literárních i intimních úspěchů a pádů v průběhu čtyř staletí.

Je Orlando muž, nebo žena?

Mnohem víc než o příběh jde o podobenství, zašifrovanou zprávu o lidském životě smýkaném různými okolnostmi. Vždyť je často těžké určit v jisté době i jeho pohlaví. Orlando se rodí mužem do končící éry alžbětinského věku, po řadě zklamání přijímá novou identitu a stává se ženou. Díky tomu uzavírá v době viktoriánské sňatek. Symboličnost podtrhává Petrželková obsazením se záměrnou záměnou pohlaví.

Herci hrají ženy a herečky muže, ale neplatí to vždy, takže zůstává prostor pro vlastní interpretace diváků. I výška herců se stává v inscenaci významnou, mužští se jednoznačně tyčí nad svými dámami. Ani jednoho z herců nelze opomenout. Dvojice Orlandů: čerstvě narozený, bezbranný, věčně mhouřící oči v podání Anežky Kubátové, dospělý, oboupohlavní, pěvecky excelentní Miloslava Königa za asistence Martiny Krátké a Tomáše Dianišky, kteří s neuvěřitelnou přesností vyseknou během večera slušnou řádku postav.

Bílé kostýmy jsou v kontrastu se zrzavými parukami

Zvrhlou křehkost nesou čistě bílé variace kostýmů na dobovou módu, bílé líčení v kontrastu s provokativními zrzavými parukami. Nápaditost, s jakou tvůrci rozvíjejí složitou literární předlohu a povyšují ji na divadelní tvar, činí z Orlanda zásadní počin, a to nejen v kontextu společnosti Masopust a režijní tvorby Anny Petrželkové.