Nevěra je ve vztazích velmi časté téma, ale co třeba taková ta bezkontaktní, on-line?
Podle psycholožky poradny Mojra Michaely Kajfoszové jde o mikronevěru či e-nevěru. Ta v lidech vzbuzuje příjemné pocity štěstí a chvilkového naplnění. „Jsou syceny naše potřeby chvilkového flirtu, uspokojení, nezávaznosti. V takových kontaktech nejsme angažováni fyzicky, někteří možná proto mohou namítat, že se vlastně o nevěru jako takovou nejedná, jsme však angažovaní emociálně,“ komentuje Kajfoszová.
Emocionální podvádění
Na takovém počínání podle ní samozřejmě může vznikat závislost, stejně tak jako například vzniká na návykových látkách.
„Mikronevěra pracuje s libými pocity a bažením, tedy touhou zažívat tyto situace a pocity v on-line prostředí znovu. Některým jedincům dokonce zvyšuje sebevědomí a zlepšuje sebeobraz, což se samozřejmě může následně promítnout do reálných vztahů, které může ovlivňovat jak pozitivně, tak negativně,“ konstatuje Kajfoszová. Že lze podvádět zcela bezkontaktně, před tím varuje i australská psycholožka Melanie Schillingová. Podle ní jde o soubor zdánlivě malých činů, které naznačují, že je člověk emocionálně nebo fyzicky přitahován někým mimo svůj partnerský vztah. Což není dobře, popisuje.
Kope kolem sebe
Podle Kajfoszové jde o touhu po jakési pozornosti, která je u každého velmi individuální. „Většina z nás touží být obdivována, dobře hodnocena, uznávána. Chci tyto pocity jako člověk zažívat, a pokud to dlouhodobě nedostávám, pak strádám. O to větší je tato touha, když mi v životě něco chybí, mám nějaký problém, se kterým sám bojuji, mám třeba i křehčí osobnostní strukturu. Předejít tomu lze uvědoměním si toho, že to takto mám. Že je potřeba pečovat o sebe a o své reálné vztahy. Že přece mohu kousek on-line světa přenést i do skutečného života a ‚použít‘, co jsem se naučila,“ líčí pro Metro Kajfoszová.
Hranice si určujete sami
Podle psycholožky jde o jakousi temnou zónu mezi kamarádstvím a láskou. To, že jste do ní spadli, poznáte jednoduše tak, že si s daným člověkem začnete vyměňovat víc soukromých zpráv, než je zdrávo. Jestli se navíc smějete vtipům, kterým rozumíte jen vy dva, používáte zkratky, které nikdo jiný nerozluští, a v nadsázce snižujete vážnost svého současného vztahu, je něco špatně.
Hranice je i zde velmi křehká a u každého člověka také individuální. Problém nastává ve chvíli, pokud takovému počínání člověk věnuje veškerý volný čas a není schopný mít reálné uspokojivé vztahy. „Zájem a pozitivní hodnocení je něco, co potřebujeme téměř všichni. Vždy si však musím dát pozor, abych našla nějakou míru a vytvořila si svou vlastní hranici, co je pro mě únosné a co je pro mě vlastně v pořádku,“ uzavírá Kajfoszová.