Božena Hájková nedá dopustit na kuchyňský sekretář a další kuchyňské vybavení včetně sporáku, které jí vyrobil dědeček. Dodnes ho uchovává její synovec na půdě domku, kde žili její rodiče. Dodejme, že modrý kredenc je o něco větší než krabice na boty a máme na mysli samozřejmě kuchyňský nábytek pro malé dítě. „Dědeček byl švec, ale zvládal všechna řemesla,“ vzpomíná paní Božena. Rukodělné provedení by její holčičí kuchyňce, která se zrodila v letech poslední světové války, záviděl nejeden současný obchod s nejluxusnějšími pokojíčky pro panenky.
„Je to asi dárek, na který nikdy nezapomenu. Dětem v bohatých rodinách je rodiče kupovali v obchodech, byla jsem tehdy na vrcholu blaha,“ říká paní, které bylo v době, kdy dárek dostala, šest let, a byly to Vánoce, kdy v protektorátu doznívaly represe heydrichiády.
Právě vybavení pro panenkovské domácnosti je jedním z vánočních dárků, které se vinou posledními sty lety československých i českých vánočních dějin (foto vlevo na protější straně). První období našeho státu měla i další vánoční hity. Mezi menšími dětmi letěly dřevěné hračky (koníčci a kachny na kolečkách). Víc než v současnosti obdarovávali dospělí své potomky třeba loutkovými divadélky. Nebyla televize, takže na pohádky bylo o vánočním čase vždy dost času. V sociálně slabších vrstvách převažovaly pochopitelně praktické dárky. Čepice, svetry i kožené boty na jaro.
Relativně pomalý technologický vývoj mohl i za to, že některé dárky vytrvaly na seznamu vánočních přání desetiletí. Týkalo se to stavebnice Merkur (vpravo nahoře), která nescházela v nadílce již od 20. let minulého století a vytrvala tam až do příchodu prvních počítačů, walkmanů a mobilních telefonů. Důmyslný soubor plechových dílů, ze kterého lze stavit téměř všechno, pak pomalu začalo vytlačovat dánské Lego, stavebnice s téměř nekonečnou variabilitou. Dalo by se říci, že i tahle hračka byla devadesátkovým vánočním hitem.
V éře „céček“ bylo pochopitelné, že nedostatkový pytlíček malých barevných závěsných kroužků byl také vhodným dárkem, zvláště pro holky. Byl to jeden z dárků, který neměl nic společného s kategorií praktických předmětů. Kdo ale neměl céčka, jako by neexistoval. Ještě před pádem komunismu se začaly v soupisce přání objevovat walkmany, přenosné přehrávače na magnetofonové kazety. Později je vytlačily discmany, pak empétrojky, miniaturní digitální přehrávače. „Určitě jedním z mých přání někdy na přelomu obou tisíciletí byl mobilní telefon, to byl častý vánoční dárek,“ přiznává naše kolegyně Iveta. Byla to doba, kdy byl mobil ještě něco jako dárek, a ne „nezbytná životní nutnost“, bez které nezaplatíte nebo nestáhnete oblíbené písničky ze streamu.
Rubikova kostka
|
