Sklo se na české území dostalo z Orientu přes byzantskou říši. Za vlády Karla IV. nám obchodníci přivezli první sklo z Benátek. Dostala se k nám i německá receptura na výrobu skla a začaly vznikat první sklárny. Zpočátku byly vyráběny zejména takzvané skleněné terčíky do oken gotických sídel. Novou módou se taktéž staly skleněné vitráže vznikající spojováním barevných kousků skla olověnými pásky. Následně byly zdobeny náboženskými motivy. Foukaly se první sklenice a poháry, ale takovéto zboží si ve středověku mohly dovolit jen nejbohatší vrstvy.
České středověké sklárny rozšířily svou produkci o žádané a výrobně méně náročné skleněné korálky, ze kterých se vyráběly modlitební růžence, takzvané páteříky. Už i Keltové na našem území byli kdysi proslulí výrobou drobných korálků, skleněných perliček a knoflíků. Z českých zemí se do celé Evropy vyvážely výrobky ze zeleného neboli lesního skla. Jednalo se o repliky německých sklenic, ale zároveň o původní český design. Gotické sklo bylo proslulé svým zbarvením do zelených tónů, protože tehdy ještě neuměli skláři úplně vyčistit sklářský písek tak, aby získali čiré průhledné sklo.
Na scénu přichází křišťál
Později vznikla nová sklářská receptura, ze které se foukal takzvaný český křišťál, který na rozdíl od měkkého benátského skla vydržel i broušení. Další sklářskou novinkou byly optické zvětšovací čtecí brýle a hvězdářské dalekohledy. Začínaly se využívat nové technologické postupy, které snižovaly ceny výrobků. Polovina 19. století byla i obdobím, kdy se sklárny z hor definitivně stěhovaly k cestám a železnicím.
Na ČT
|
Ve 20. století v nově se rodících sklářských hutích vznikala jablonecká bižuterie. Pro dámy ze středních vrstev, které chtěly ve společnosti zaujmout, se stala cenově dostupnou. A české sklo dalo o sobě vědět i ve světě. Na výstavách získávalo nejvyšší ocenění. Třeba české sklárny Klášterský mlýn se v době secese proslavily jedinečnou technologií lisovaného skla. Díky pracovitosti Františka Kavalíra a jeho novému tepelně odolnému sklu, které dosud produkuje jen několik světových výrobců.
V roce 1918, po vzniku Československa, sklářství zůstalo zejména v rukou německých podnikatelů. První republika proto podporovala rozvoj sklářské výroby v jazykově českých oblastech. Vznikla tedy například odborná sklářská škola v Železném Brodě. Sklárny a rafinerie v pohraničí byly však posléze z velké části převedeny na válečnou výrobu.
Mezník. Výstava v Bruselu
Po znárodnění byla kreativita nahrazena vzory a vývoz za železnou oponu byl utlumený. Výrobu českého skla stát kompletně centralizoval. Velkým mezníkem ve vývoji československého skla byla světová výstava v Bruselu v roce 1958. Hlavní pozornost si zde získal především náš pavilon, kde sklo hrálo hlavní roli. České sklo po sametové revoluci v roce 1989 vstoupilo do tržního kapitalistického systému. Díky tomu přišla obrovská tvůrčí svoboda pro umělce na jedné straně, na straně druhé však tvořit mohli jen ti, kteří byli schopni začít přemýšlet komerčně, nebo ti, co už měli dostatečně silné jméno, jež znělo také v zahraničí. Staré neekonomické sklárny se zavíraly, ale oproti tomu vznikaly nové, které chápaly, že je potřeba mít pod kontrolou všechny tři důležité složky, tedy design, výrobu, a zejména obchod.
