RECENZE: Polívka padá na dno, Cina zase pořád usíná. Nová česká komedie vstupuje dnes do kin

Hokejový reprezentant Rosťa Beran v podání Vladimíra Polívky je milovník žen a sláva ho přeměnila v povrchního a namyšleného jedince. Žije v luxusním bytě, má rychlé auto a spoustu mladých milenek.

Doslova se drží zásady, že ženu nad třicet nebere. Peníze a titul mistra světa mu dávají pocit nadřazenosti, což je skvěle vyobrazeno v první části filmu. Akorát i v životě často bez pokory lidé padají na dno.

Nečekaný kolaps v posteli s krásnou blondýnou udělá za Rosťovou pohodou tlustou čáru. Transplantaci jeho nového srdce povede přísná lékařka Magda (Petra Hřebíčková), se kterou kdysi strávil jedinou noc a už se jí nikdy neozval.

Dluhy z dosavadního „bohémského“ života navíc Rosťu připraví o poslední korunu a jediné, co mu ze slavného života zbude, je medaile mistra světa, kterou pro něj zachrání bývalý manažer a kamarád v podání Vojtěcha Kotka. Rosťa v sobě musí najít novou životní energii a odvahu začít znovu od nuly.

Pomáhá mu především Jindřich v podání Jana Ciny, seriózní a zodpovědný chlapík, který sám vychovává šestiletou dcerku, má zlaté srdce, a i když Rosťu nejdřív upřímně nesnáší, brzy se z nich stanou nejlepší přátelé.

Rosťa s překvapením zjišťuje, že život obyčejných smrtelníků může být stejně nádherný a jedinečný jako láska k té pravé ženě nad třicet let.

Špatný scénář
Ale vraťme se na začátek. Obecně je první část snímku velmi slabá a v prvních dvaceti minutách se zde objevují scény, které působí velmi násilně. Například ta, ve které Rosťovi jedna z postav promáčkne espézetku.

Co se týče scénáře, ten tu linku divného začátku pěkně podtrhuje. Postavám jsou do úst nastražena slova, která nejsou například pro mé uši úplně líbezná.

„Čurbes, blbec na kvadrát či hulvát“ jsou slova, jež mohou budit dojem, že je scénář přizpůsoben například dětskému divákovi. Ale ve chvíli, kdy proběhla erotická scéna, jsem zkrátka byla zmatená a došlo mi, že scénář je zkrátka jen slabšího, primitivnějšího rázu.

Když se od verbální části přesunu k samotným výkonům herců, smekám před Vladimírem Polívkou a Petrou Hřebíčkovou. Jejich chemie byla velmi přirozená a uvěřitelná.

Další, kdo předvedl super výkon, je Jan Cina, který ztvárnil postavu Jindřicha. Ten ale ve snímku trpí vzácnou nemocí, jež se sice zdá vtipná, ale v reálném životě postihuje dva lidi z tisíce a je částečně dědičná.

Sladký život 80 %

Režisér Hoffman zřejmě na tento trend chtěl trochu poukázat, šířit o něm osvětu – a velmi se mu to povedlo. Nazývá se narkolepsie a dochází při ní k náhlému usnutí, které často bývá způsobeno intenzivním emočním prožitkem, například smíchem. Svaly se uvolní, postiženému spadne čelist a zvrátí se hlava. Také končetiny se uvolní, jako při běžném spánku. Cina narkoleptika zahrál skvěle. Se zvládáním nemoci mu ve snímku pomáhala dcera Baruška (Olivie Sulženková).

Ta měla na celkový dojem z filmu obrovský vliv. Kdyby tam nebyla, některé scény by byly až trapné. Zkrátka celému vývinu zápletek dodává šmrnc a přirozenost.

Mužský pohled na věc
Co se týče kamery, snímek je velmi profesionálně natočený. I jako laik jsem během filmu v duchu ocenila některé záběry, jež byly promyšlené, a kameraman Jan Drnek očividně věděl, co dělá. Naopak střih místy působil osekaně, ale absolutně nemohu říct, že by to kazilo zážitek z filmu.

Naopak mi to i k dílu sedělo, střižené scény, které na sebe navazovaly, působily jako mužské myšlení – nezdržovaly zbytečným šťouráním se v podrobných záležitostech, stručně a svižně děj sjely od začátku až do konce.

Nutno podotknout, že se považuji za průměrného českého konzumenta, proto snímek Sladký život považuji za povedený. Sice se zde promítá ohraný stereotypní náhled na chlapské postavy v českých romantických komediích, ale odpovídá zřejmě očekávání tuzemských žen. Scénář je největší slabinou snímku, což zřejmě není tak úplně problém jen tohoto díla. Film vám dovolí vypnout a na hodinu a půl se možná i zasnít. V dobrém.