RESTART: Je potřeba udělat technické obory víc sexy, říká investor Marek Moravec

Jak vás napadlo založit tento typ fondu? Chybělo v Česku něco podobného?
Myslím, že chybělo. Když se na to podívám obecně, tak Česká republika je pořád spíš montovna a je důležité to měnit. Máme spoustu šikovných lidí z technických vysokých škol a vzniká hodně zajímavých projektů. Pořád jsme ale na začátku cesty, abychom se přiblížili podpoře inovací a firem s přidanou hodnotou i těm velkým technologickým centrům, které jsou v USA nebo Velké Británii. Nebyl tu žádný fond, který by se zaměřoval na preseed a seed, tedy úplný začátek nových startupů.

Proč se zaměřujete zrovna na technologické projekty?
Vycházíme z toho, co jsme dělali v minulosti a čemu rozumíme. Takže se soustředíme hlavně na softwarové firmy a digitalizace. Určitě jsou v Česku i další obory, které nemají dost kapitálu a je třeba je podpořit.

Zmínil jste digitalizaci, která je hodně skloňována. Vyplatí se právě do ní investovat?
Je to tak. Máme dvě investice do digitalizace ve zdravotnictví, ale třeba i ve stavebnictví. To je firma Buildiro, která digitalizuje obchodování se stavebním materiálem a softwarově pomáhá firmám, které v tomto směru zaostávají. Startup VRGineers dodává simulátory a brýle pro virtuální realitu třeba i americké armádě nebo NASA. Špičkové české technologie se musí podporovat.

Období během pandemie koronaviru ukázalo, jak je důležité, aby firmy byly technologicky připraveny a držely krok. Kdyby něco takového přišlo znovu, bude to už na trhu lepší?
Je to impuls k zamyšlení. Zasáhlo to právě část ekonomiky, jako je automobilový průmysl, a když zavřela Škodovka, ukázalo se, kolik dalších firem je na ní závislých. Takže je potřeba jít jiným směrem. Výhoda technologických firem je, že nejsou tak závislé na domácím hospodářství. Mají zákazníky po celém světě. Ale jsou oblasti, kde to i začínající společnosti postihlo, třeba cestování. Máme v portfoliu firmu DayTrip, která byla velmi rychle rostoucí, loni dosáhla téměř půlmiliardového obratu. Ale nyní se jí byznys skoro zastavil. Jsou ale firmy, které se budou prosazovat do budoucna víc. Jde o řešení zdravotních problémů či nakupování na dálku. Těm období koronaviru pomohlo.

Jaký je proces spolupráce vašeho fondu s nadějnými startupy?
Jsou firmy, které nás oslovují s nabídkou, těch je poměrně dost. Musíme udělat efektivní analýzu, jestli je to něco, čím bychom se měli zabývat. Na to máme metodologii. Spolupracujeme také s lidmi z univerzit, jako jsou VUT v Brně nebo ČVUT v Praze, ale i s dalšími v Ostravě či Liberci. Právě na Technické univerzitě v Liberci má kořeny firma Snuggs, která vyvinula menstruační kalhotky s nanotechnologií. Každý ze čtyř společníků máme kontakty v oblastech, ve kterých se pohybujeme. Já znám hodně lidí ze zahraničí. Studují a pracují tam, a pak se hlavně z rodinných důvodů vracejí do Česka a chtějí zakládat vlastní firmu. Děláme i různé workshopy. Snažíme se komunitě pomáhat a vzdělávat ji. Pomáhají nám také investoři fondu, což jsou podnikatelé, kteří měli úspěšné firmy.

Uvedl jste, že se úspěšní lidé ze zahraničí vracejí. Je to specifikum technologické oblasti?
Znám hodně lidí, kteří se v určitém věku či životní situaci plánují vrátit. Cítí se tady bezpečně a touží zde založit rodinu. A chtějí to České republice vrátit. I když je zde pořád co zlepšovat, ti lidé zjišťují, že nějaké problémy jsou všude po světě a že se v Česku vlastně máme dobře.

Nevšední je, že ty firmy podporujete už v úplném začátku. Jak těžké je rozpoznat, že z nějakého nápadu opravdu bude skvělý startup? Už jste se v něčem zmýlili?
Zatímco se to nestalo, všem firmám se daří, i když některé samozřejmě koronavirus zbrzdil. Ale počítáme s tím, že to někdy nastat může. Proto plánujeme naše portfolio mít mezi třiceti až čtyřiceti firmami. Jsme fond, který je proziskový, a chceme na investicích vydělat. V té úplně počáteční fázi má případná investice dvě roviny. Za prvé trávíme poměrně dost času nad tím, abychom pochopili, jaký daná firma řeší problém a jestli jsou zde zákazníci, kteří budou ochotní za to platit. Takže i když to je třeba jen beta verze nějakého produktu, tak chceme vidět první zákazníky. Děláme si důkladné referenční schůzky s klienty a ptáme se, jestli jsou s produkty spokojeni. Sbíráme zpětnou vazbu přímo z trhu. Bavíme se i s lidmi daného oboru, jestli to má potenciál. Sledujeme i přímo zakladatele, jak přemýšlejí, jaký mají byznysový plán atd. Zanalyzujeme potenciál. Druhá rovina je pochopit motivaci toho člověka, proč do toho jde. To je těžké. Bavíme se s ním všichni partneři, abychom co nejlépe poznali jeho kvality a právě tu osobní motivaci. Jsme trochu i psychologové. Musíme vidět, že za tu danou věc bude naplno kopat a musí být otevřený také konstruktivní kritice.

Říkal jste, že si reakce zjišťujete u prvních zákazníků. Jak jsou Češi otevření novým firmám?
Jsou oblasti, kde je ta otevřenost vysoká. Třeba firma Disivo optimalizuje cenotvorbu pro e-shopy. U těchto softwarových řešení je mentalita lidí nastavena inovacím. V medicínské oblasti je to pomalejší, protože tam jsou zvyklí na starší procesy. Musí se edukovat doktoři i pojišťovny. Podobné je to ve stavebnictví, kde se dlouho digitalizaci bránili. Často je to otázka i správného načasování. Byly tady projekty před Facebookem, které dělaly to samé, ale timing nebyl vhodný.

Na letošek máte v plánu zhruba deset investic v celkové výši sto milionů korun. Jaký je poměr přijatých a odmítnutých projektů a kolik peněz kdy do čeho investujete?
Není nutné jich mít přesně deset. Loni jsme jich měli dvanáct, jiný rok to může být méně. Ovšem nabídek, které se k nám za rok dostanou, je přes tisíc. Ty, které projdou do fáze analýzy, je jen deset procent. Co se týče načasování investic, v první fázi dáváme maximálně pět milionů korun. To jsou firmy, které mají potenciál a líbí se nám, což byl případ kalhotek Snuggs. Ty první nebyly dokonalé, ale oni byli schopní je už zákaznicím prodat. Pak čekáme, jak se firmám bude dařit, a v další fázi investujeme až pětatřicet milionů korun. To bylo v případě firem VRGineers či DayTrip.

U zmíněných kalhotek také určitě nebylo snadné novinku zákaznicím komunikovat…
Zakladatelé Snuggs jsou úžasní lidé a podnikatelé, kteří i to PR dělají výborně. Uměli edukovat trh s tím, co pro ženy bude jejich výrobek znamenat. Nebáli se tabu a komunikovali výrobek dobře.

Mnoho firem z vašeho portfolia jste zmínil,. Ještě mě zaujal startup Uget, který umožňuje restauracím automatizaci nákupu zboží přímo od velkododavatelů či farmářů. Je gastronomie další důležitá oblast, ve které je po zkušenosti s karanténou třeba investovat do těchto zlepšováků?
Původní idea této firmy byla, že umožní restauracím objednávat si přímo ze skladů suroviny od dodavatelů, protože tam automatizace moc nefungovala, a vše se řešilo telefonem nebo mailem. Jenže jak byly restaurace během koronakrize zavřené, tak se nic moc neobjednávalo. Tým zmíněné firmy nyní spouští novou možnost, že i koncový zákazník, jako my, si může koupit od dodavatelů speciální potraviny a vyzvednout si je v určité restauraci. Je tam třeba už Ambiente. To je zajímavý model, jak se dostat k širší škále potravin a něco i ušetřit, protože restaurace mají jiné ceny. A je to zkrátka pohodlnější, než čekat na nějaký rozvoz. Zatím je vše v pilotní fázi.

Bude podle vás v dalších letech potřeba víc technicky zaměřených lidí?
Četl jsem dokonce, že někde v zahraničí naschvál zdraží školné na humanitních oborech a zlevní na technických. Nejsem nepřítel humanitního vzdělání, ale souhlasím s tím, že je nedostatek technicky vzdělaných lidí a je potřeba tyhle obory udělat víc sexy. Mladí lidé nevidí, kam je to může profesně dostat. Děláme proto v létě pro teenagery workshopy na táborech Discovery, které jsou v angličtině a každý den mají čtyři hodiny učení v různých oborech. Za tímto nápadem stojí skupina absolventů Oxfordu a Cambridge. Mladí lidé tam jezdí proto, aby zjistili, co se s takovým vzděláním dá dělat. Když jsem byl já na gymnáziu, tak mi rozhodně nikdo nic takového nenabídl. Myslím, že se mění i to, že na technické obory nejde tolik holek. Existují tady pro to dobré iniciativy.