Jako dítě jsem se často bavil tím, že jsem vymýšlel nová písmena a hlásky. Potom jsem chtěl pokračovat slabikami a hlavně slovy. Úplně nová slova! S novými významy! Nebo naopak zcela bez významů. Volná.
Tak daleko jsem se ale nedostal. A musím přiznat, že se mi o tom špatně píše. Ne proto, že bych se za to styděl nebo to bylo nějak traumatizující. Spíš proto, že jak ta písmena neexistují, těžko se mi hledají na klávesnici...
Vymyslel jsme vlastně jen dvě. Ale dvě nové hlásky v rodném jazyce není přeci zas tak málo! První z nich je nosové N. Takové, které řekneme řekněme v citoslovci „pink“ (tam člověk rozhodně nevysloví jasné N). Dalo by se zapisovat třeba takto: ŋ
Druhá byla hláska, pro kterou se ve slovnících angličtiny (to jsem ale tenkrát ještě nevěděl) vžil znak: ə. Je to samohláska, která ač není v abecedě, je poměrně často používaná. Většinou, když člověk neví co říct.
Já navíc měl pro tu hlásku speciální využití - na konci množného čísla slova kakao. Myšleno tedy nápoj, který lze počítat, ne prášek, který je nepočítatelný. Ale jak říct správně, že někdo vypil několik kaka...? Kakají? To je nesmysl, navíc je to značně zavádějící. Když bych ale postupoval podle vzorů tak, jak jsem se je učil aplikovat ve škole, není to o moc lepší. Je-li kakao podle vzoru město, potom tedy „vypil hodně měst / vypil hodně kakat“. No to je ještě horší!
Nechce-li se člověk dostávat do nepříjemných trapasů a bude-li chtít mluvit o kakau v množném čísle (což já chci docela často), udělá opravdu nejlíp, když použije mé „neznělé E“ a dá si třeba pět kakaə!
PRAHA? AHA!
