Nejsem ze své podstaty závistivý člověk. Pokud něco někomu závidím, týká se to většinou obdivu něčího talentu a má to spíše formu nadšení a údivu (spojenou s menším posteskem, že na tohle prostě nemám), než nepřejícné závisti. Coby člen Tata Bojs a zároveň velký hudební fanoušek v tomto smyslu „závidím“ mnoha kapelám. Ale je to spíše pocit euforického obdivu skladatelského a jiných umů. Říkám si, „tohle tak napsat!“ Potom jsou ale písničky, jejichž autorství závidím mnohem pragmatičtěji. Může totiž představovat docela slušnou živnost.
Kolikrát jsem si říkal, že by nebylo špatné být autorem písničky Happy birthday to you. Co autorem! Stačilo by drobné spoluautorství, třeba jednoprocentní! (Při svých megalomanských představách bývám velice skromný.) Řekněme, jedno slovo textu. Třeba to „happy“.
Dlouho jsem netušil, že se nejedná o lidovou písničku. Ovšem složily ji, původně s jiným textem, sestry Hillovy již v roce 1893. Časem práva na ni zakoupila společnost Warner/Chappell Music s platností až do roku 2030. Údajně jim vydělávala přibližně dva milióny dolarů ročně. To není špatné za devět taktů hudby a pět slov textu! A to jim muselo ještě hodně peněz utíkat, uvážíme-li, na kolika oslavách zněla bez placení. Ovšem v roce 2013 proběhlo několik složitých soudních pří a jejich výsledkem je, že se na písničku od roku 2016 už nevztahuje žádný copyright. Takže teď už si můžeme na oslavách prozpěvovat „hodně štěstí, zdráví“ zcela bezplatně!
To je dobrá zpráva, zvlášť pro mě a zvlášť dnes, protože má narozeniny má Bárka. Nevím sice, jestli se budu pouštět do zpěvu ale i tak je dobré vědět, že na tomhle mohu ušetřit. A pořídit o to lepší dárek. Například blahopřání v novinách: Bárko, všechno nejlepší!
