Nespecifické střevní záněty (IBD), do nichž se řadí Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, se v Česku vyskytují v přibližně stejném poměru. Počet pacientů s crohnem však roste rychleji, asi o čtyři procenta ročně. Případů ulcerózní kolitidy pak za rok přibývá zhruba o tři procenta. Podle odborníků trpí v současné době nespecifickými střevními záněty v Česku téměř 70 tisíc lidí.
Jak potvrzuje příběh Terezy, značná část pacientů onemocní okolo dovršení dospělosti. „V absolutních číslech počty pacientů dlouhodobě stoupají, protože chronické střevní záněty jim nezkracují délku života. To samozřejmě klade stále vyšší nároky na zdravotní péči. Bohužel však počet zařízení a lékařů nijak prudce nenarůstá, zatímco pacientů je čím dál více,“ vysvětluje gastroenterolog Milan Lukáš. Čerstvé odhady navíc podle něj hovoří o tom, že v rozvinutých zemích světa bude mít v roce 2035 chronický střevní zánět až jedno procento populace, což představuje stovky tisíc lidí ročně navíc.
Roli hraje genetika
Nemoci jako Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida způsobuje vlastní imunitní systém pacienta. „Uplatňují se zde jak faktory genetické, tak ty vnějšího prostředí. U obou nemocí byly prokázány genetické dispozice, které jsou daleko silněji vyjádřeny u Crohnovy choroby. Čím silnější je genetická vloha, tím dříve se choroba projeví a obvykle také probíhá agresivněji,“ vysvětluje Lukáš.
Nespecifické záněty se nejčastěji projevují bolestmi břicha, průjmy nebo krví ve stolici. Tyto symptomy přesně popisovala pacientka Tereza. „Na konci roku 2018 jsem jednou našla krev ve stolici, tak jsem s tím zašla k lékaři na gastroenterologii. Tam mi po koloskopii řekli, že mám zánětem zasažený konec tlustého střeva, dostala jsem čípky na zaléčení a další tři měsíce jsem o ničem nevěděla,“ vzpomíná Tereza.
Na rozdíl od symptomů dospělých pacientů se u dětí může vyskytnout jiný příznak, čímž je porucha růstu. „Dětský věk je obdobím neustálého vývinu, proto je nutné pomocí vhodné terapie zánětlivou aktivitu nemoci co nejdříve zklidnit, aby nedošlo k negativnímu ovlivnění vývoje malého pacienta. Ze stejného důvodu musíme také citlivě volit léčbu, aby vývoj negativně neovlivňovala,“ vysvětluje doktorka Katarína Mitrová.
Lékaři upozorňují i na to, že velká část pacientů s chronickým střevním zánětem dlouhodobě nemůže vůbec pracovat, nebo pouze s omezením. „Asi u 50 procent pacientů se nám daří uvést chorobu do stavu remise, pacienti pak mohou žít prakticky plnohodnotný život. Až 40 procent pacientů se však týká fenomén absentismu, což znamená, že mohou pracovat, ale pouze omezeně, například na zkrácený úvazek,“ vypočítává Lukáš. To potvrzuje Tereza, která nakonec kvůli nemoci musela skončit se stepem a nevyšel ani její plán studovat vysokou školu. Zdraví jí to jednoduše nedovolovalo. Vzhledem k tomu, že nemohla ani pracovat, ani studovat, získala invalidní důchod.
Je důležité o nemoci nelhat
IBD u dětí a mladých dospělých jsou podle lékařů velmi specifické i proto, že se s nimi musí naučit žít v období nejrychlejšího fyzického a psychického vývoje. „Je důležité dětem i mladým dospělým o jejich nemoci nelhat, komunikovat otevřeně a postupně je připravovat na to, aby byli schopni nemoc přijmout a jednou také převzít spoluodpovědnost za svůj zdravotní stav. V tom je klíčová role celé rodiny, jejíž fungování nemoc nepochybně ovlivňuje také,“ popisuje Mitrová. U těžších případů IBD je důležité časné zahájení imunosupresivní či biologické léčby nebo jejich kombinace. Tou se lékaři snaží předejít definitivnímu poškození střeva.
„V současné době se mění také přístup k chirurgickým zákrokům, které již neslouží jenom k řešení komplikací nebo jako ‚poslední možnost‘ po selhání léků. Optimální načasování operace u dětských pacientů může pozitivně ovlivnit jejich další vyhlídky a často i odpověď organismu na další léčbu,“ říká doktorka Mitrová. Péče je podle ní v Česku srovnatelná s nejlepšími pracovišti na světě, obor však bohužel trpí nedostatkem lékařů i sester, což bude s narůstajícím počtem pacientů stále větší problém. Už nyní jsou na některých pracovištích čekací lhůty v řádech měsíců.
„Naštěstí se už běžným postupem stávají laparoskopické operace zánětů, což pro pacienta představuje výrazně menší zásah do organismu, než bývalo zvykem. Brzy se dočkáme i robotické chirurgie,“ dodává Milan Lukáš.
Biologická léčba
|
