Začali v komiksech, v dětství na ně mileniálové koukali v televizi. Později se stali hvězdami stříbrného plátna. Řeč je o šmoulech – modrých pohádkových bytostech vysokých jako tři jablka, které jsou známé po celém světě. Zblízka si je můžete prohlédnout a vyřádit se s nimi v originální šmoulí vesnici a velkém zábavním parku na výstavišti v Brně, a to až do Vánoc. My jsme do tohohle dětského eldoráda vyrazili před několika dny.
Kde a jak si šmoulové suší spodky? No přece takhle.
Stačilo zahrát na flétnu
Když může mít v tuzemsku svůj zábavní park Krtek či včelka Mája, proč by jej nemohli mít šmoulíci. Tihle malí modří prťouskové, jak je kdysi označil herec Vlastimil Brodský, se zrodili v hlavě belgického kreslíře Pierra Culliforda, který si říkal Peyo. Díky němu a jeho fantazii vznikli již v roce 1958, a to v komiksu Johan & Pirlouit, kde se zhmotnili po zahrání na kouzelnou flétničku. Těm dnešním šmoulům se ještě úplně nepodobali. Měli jiné čepičky, a také modrá byla trochu jiná. A pro svoji veselou povahu si hned získali velkou popularitu. Proto už v roce 1959 dostali vlastní příběh v časopisu Le Journal de Spirou – a to byl start jejich hvězdné kariéry.
Modří prťouskové začínali na papíře. Později šli do TV.
Podej mi šmoulu...
Hned v první místnosti brněnského zábavního parku se díky krátkému filmu s dětmi dozvíte, jak vzniklo slovo šmoula. Legenda praví, že jednoho dne, když Culliford obědval se svým přítelem karikaturistou Adrém Franquinem, požádal Andrého, aby mu podal sůl. Nemohl si však v tu chvíli vzpomenout na to správné slovo a prostě mu řekl: „Podej mi… Podej mi… šmoulu!“ To jeho přítele rozesmálo a po celý zbytek oběda si tito dva dospělí muži povídali v jakési šmoulí řeči. „A šmoulí řečí se naučí mluvit děti i v našem zábavním parku,“ vtipkuje pro deník Metro Květa Havelková z pořádající agentury JVS GROUP.
V parku si můžete udělat i speciální šmoulí fotku. Pošlou vám ji potom na mejl.
Více než stovka postav
K prvním postavičkám Peyo do svých příběhů přidával další a další šmouly. Na scéně se tak objevil kromě taťky Šmouly a šmouly Siláka také Koumák, Farmář, Lenoch, Šikula, až jich bylo 99. Příběhy o šmoulech by však nebyly zábavné bez zákeřného čaroděje Gargamela a jeho věčně hladového kocoura Azraela. A právě jejich nástrahy a pasti na šmouly jsou hybnou silou všech šmoulích dobrodružství.
„A přesně takový příběh zažijete i v originální šmoulí vesnici, kterou si šmoulové do Brna přestěhovali až z Belgie. Potkáte je tam na každém kroku. Pozvou vás do svých houbových domečků, v kouzelných zrcadlech se proměníte v opravdového šmoulu, naučíte se mluvit šmoulí řečí, a hlavně se s taťkou Šmoulou a jeho přáteli vydáte zachránit šmoulí les, který chce Gargamel zničit. Samozřejmě Gargamela společně porazíte a svůj výlet do pohádkového světa šmoulů zakončíte dlouhým letem na čápovi ve virtuální realitě. Ta je speciálně přizpůsobena dětem,“ shrnují hlavní lákadla parku pořadatelé.
Svět šmoulů
|
Pokud vyrazíte s o něco menším dítětem, jako jsem to udělal já, kouzlo šmoulí vesnice možná oceníte víc než vaše ratolest. Ta si to však vrchovatě vynahradí v prvním patře nad kouzelnou vesničkou, kde se nachází velký zábavní park. Tam si užijete jízdu na plyšových ponících, lego hernu pro zručné stavitele, závody autíček, animační stůl, skákací hrady i nejmodernější virtuální realitu.
Největším lákadlem je však velká zóna plná klouzaček, prolézaček a balonků. Pokud máte chuť a čas, strávíte tu klidně i celý den. Nikdo vás odtud vyhazovat nebude.
Na zříceninu i gáblík zajeďte do Kounic
Ani ne půlhodinku autem na jih od Brna se nachází Dolní Kounice. Důvodů, proč do městečka se dvěma a půl tisíci obyvateli vyrazit, je hned několik. Na stráních údolí řeky Jihlavy se rozkládají lesy, ovocné sady i vinice, ve městečku se před vámi jako na dlani otevírá přehlídka zajímavých památek od několika kaplí přes zámek, klášter a synagogu až po židovský hřbitov. V srdci historického centra Dolních Kounic narazíte na domek ze 14. století, kde se nachází restaurace Kounický dvůr. Už ve středověku šlo o hostinec napůl cesty mezi Vídní a Prahou, kde se přepřahali koně a kudy kráčela historie v kontextu s rolí Dolních Kounic v dějinách Moravy a střední Evropy.
„V současnosti je již přepřahání koní opravdu přežitou historií, nicméně toto městečko zůstává na Brněnsku obcí s největším počtem kulturních památek, především klášter Rosa Coeli z roku 1181, které stojí za to navštívit,“ svěřil nám usměvavý majitel podniku Jiří Lešikar.
Interiér působí luxusně. Když vám ale po podniku začne běhat dítě, hned pochopíte, že jde o přátelské prostřední. Nejen pro děti.
Rukopis místní kuchyně je zaměřený na moderní, ale i tradiční českou kuchyni. Když si sem zajedete po návštěvě zábavního parku v Brně, potkáte tu ve všední den vpodvečer štamgasty, co přišli jen na pivo a předkrm, stejně tak jako gurmány se sklenkou vína v ruce a kapřími hranolky na talíři před nimi. „Snažíme se klást důraz zejména na poctivost, jednoduchost a sezonnost. Hlavním prvkem je chuť, výrazné omáčky, plný talíř, žádné kostky ve skluzu. Zkrátka poctivá jídla, která skvěle doplní vína tohoto regionu. S radostí podporujeme místní zelináře, farmáře, statkáře a vinaře,“ doplňuje Lešikar.
Restaurace funguje od května letošního roku. V letních měsících tu prý byla středobodem dění venkovní zastřešená zahrádka, jejíž dominantou je starobylý platan, pod jehož větvemi se událo nespočet příběhů. Významnou roli zde hraje i vinný sklípek, respektive originální sklepení ze 16. století, kam lze rovněž při návštěvě částečně nahlédnout. Uložená vína jsou zde skladována za ideálních podmínek pro správnou archivaci a zrání, což zahrnuje stabilní teplotu dvanáct stupňů Celsia.
Záminku pro to, udělat si do Dolních Kounic výlet, budete mít třeba příští neděli 22.10. V Kounickém dvoře proběhne halloweenská párty v kostýmech.
