Vládce prvohor nacházejí i při budování tunelů metra D. Najdete s námi trilobity v obkladačkách?

Nejlépe se s tímhle nadšencem a popularizátorem paleontologie a geologie povídá v pražském metru. Není proto divu, že jsme si to rádi po čase zopakovali.

Pražské metro letos oslaví 50 let od otevření. Jak se ale při našich povídáních dozvídám, pro geologa a paleontologa to jsou drobné…
Ano, je to tak. Padesát let je sice úctyhodná doba, ale já se jako paleontolog pohybuji ve stovkách milionů let. Při svých vycházkách pro veřejnost Metro očima geologa, kdy provázím pro Prague Czech Tourism, navštívíme několik stanic všech tří linek a společně poznáváme zkamenělé příběhy v obkladech a pochozích kamenech.

Nikdo před vámi si nevšiml, že jste jediný, kdo podobné vycházky pravidelně pořádá?
Jistěže všiml, a dokonce hned několik studentů geologie a František Pekárovics v roce 2008 skvěle popsal a zmapoval linku C, která je obložena asi nejzajímavějšími horninami. Jsem ale první paleontolog, který si blíže všímal zkamenělin v obkladech vápenců a jiných hornin a vodí do metra a za tím účelem veřejnost na netradiční geologické vycházky.

Prozradíte čtenářům nějaké tipy, kde najít zkameněliny? Na které stanice se zaměřit?
Doporučit mohu třeba Staroměstskou, Jiřího z Poděbrad, Hlavní nádraží, Anděl nebo Dejvickou. Celkem jsem objevil zkameněliny na devíti stanicích. Stačí mít jen oči otevřené...

Opravdu si jich všimne běžný člověk, nebo jsou to jen drobné kousky pro cvičené oko?
Objeví je snad všichni, třeba na Staroměstské či očištěném obkladu na Jiřího z Poděbrad si jich všimne každý. V béžovém obkladovém kameni – jde o vápenec, kterému se říká „vračanský mramor“ a pochází z Bulharska, nedaleko města Sofie.

Mramory jsou často používány k obkladům budov a také pražského metra.
Ono je to s těmi mramory trochu složitější. Termín mramor totiž znamená, že původně uložená hornina, vápenec, prošla teplotní a tlakovou přeměnou, tedy metamorfózou. Klasické mramory, které známe třeba ze sloupů metra Anděl, ale zkameněliny neobsahují, tím tlakem a teplotou byly smazány. Slovo mramor se ale běžně používá u všech typů hornin, které se řežou a leští. V metru ale mramorů není zdaleka tolik, jak by se mohlo zdát. Na obkladech bývá mramor, třeba ruský Koelga, jugoslávský Sivec nebo červený Muhri. Mramory jsou cukerně bílé, šedé šmouhaté nebo různě červené.

Jaké horniny můžeme v pražském metru tedy objevit a jak je od sebe rozeznáme?
Skoro na každé stanici je pochozím kamenem – tedy dlažbou na zemi – žula. Tu poznáme velmi snadno, nejčastěji je černobílá nebo šedobílá. Známe ale také růžový typ, libereckou žulu, kterou objevíme třeba na Florenci, Vltavské, Proseku či na Dejvické. Dále jsou v obkladech použity krásné vápence.

Najdeme i nějaké horniny z Česka, nebo jsou zde jen obklady ze světa?
Už v roce 1975, tedy rok po otevření pražského metra, vyšla malá publikace o dekoračních kamenech pražského metra a autorka zde řeší stejnou otázku. Česká republika je na dekorační horniny naštěstí velmi bohatá. V metru tedy najdeme červené vápence ze Slivence, Zbuzan, žulu z Požárů, Kozárovic nebo mramory ze Slezska.

Volily se před lety při obkládání horniny se zkamenělinami úmyslně?
To je spíš krásná náhoda. Volili prostě obkladové horniny, které se používaly běžně. Třeba béžový vápenec od města Vracna z Bulharska nebo hnědozelený od Zbuzan. To, že obsahují zkameněliny, je způsobeno tím, že jde o uložené horniny, tedy o zkamenělé bahno pravěkého moře, zkameněliny se v nich proto vyskytují.

Jaké zkameněliny bychom tedy v obkladech mohli objevit? A jak je s jistotou poznáme?
Najdeme například průřezy krásných velkých ústřic, tedy mlžů, na Staroměstské či Jiřího z Poděbrad. Jsou medově hnědé barvy a tvoří půlkruhovité obrysy či spirálně stočené struktury. Ve zbuzanském mramoru na Můstku nahoře v hale nad eskalátory můžeme objevit krásné velké kuželovité schránky prvohorních hlavonožců či nádherně stočené hlavonožce jménem goniatit. Najít takové krasavce můžeme na Dejvické nahoře nad eskalátory v červených vápencích.

Máte nějakou oblíbenou horninu nebo stanici, která vás zaujala?
Ano, mám rád „zkamenělou tlačenku“, jak té krásné hornině říkám. Najdeme ji v obkladech na stanici Můstek na přestupu z A na B. Všude na sloupech je hnědobéžová hornina – brekcie, která opravdu silně připomíná tlačenku. Vznikala na dně řek, kdy se horniny omílaly na dně a řeka je trochu opracovala, tedy ohladila, ale ne úplně do oblázků, ale na ostrohranné úlomky. Ty se pak uložily a utuhly. Na obkladech vidíme opravdu krásnou mozaiku připomínající právě tlačenku.

Dokážete se jako geolog vyjádřit, jaké horniny jsou vlastně v tunelech pražského metra? Tedy jaké horniny jsou hluboko pod našima nohama?
Při stavbě linky metra C se podařilo objevit velké množství zkamenělin v černých břidlicích. Právě prvohorní černé břidlice a vápence jsou typickými horninami, jak říkáte, pod našima nohama. Podobné černé břidlice se ostatně právě v těchto dnech vykopávají při stavbě linky D. I zde bývají občas k nalezení různé zkameněliny, a to dokonce i legendární trilobiti.