Výstava Obrazy a hlasy Bubnů má také upoutat pozornost na kritický stav budovy

Výstava v rámci projektu Památník ticha potrvá do konce října a má sloužit především žákům a studentům. „Měla by se zde hledat inspirace. Budou sem chodit školy a my jim chceme dávat náměty, jak přetavit archiválie do podobenství,“ řekl pro deník Metro kurátor výstavy Pavel Štingl. Jeho vizí také je, že by na téma některé z částí výstavy mohly vzniknout seminární nebo i diplomové práce. „Výstavou snímků v negativu jsme chtěli naznačit, že taková kolekce přichází. Cílem je přivést sem studenty a donutit je s fotkami coby inspirací pracovat,“ doufá Štingl. 

Jednou z částí expozice jsou i komiksy polských nebo českých dětí, které měly za úkol nakreslit dějiny druhého státu. „Já jsem ze země, která se paralelně s vámi ocitla v troskách. V kresbách jde například o příběh armádního důstojníka Witolda Pileckého, jenž se nechal dobrovolně poslat do osvětimského tábora, aby v něm vybudoval konspirační síť. Poté psal zprávy a pašoval je do společnosti,“ popsal ředitel Polského institutu v Praze Maciej Rucza. 

Podle Štingla je velmi důležitým komponentem také kolekce fotografií Venduly Vogelové z předvečera jejího odjezdu do Osvětimi. Snímky přímo od Venduly, která se po přežití tábora odstěhovala do Spojených států amerických, získal český novinář Ondřej Kundra. 

Neobvyklé jsou i velké obrazy lidí pochodujících na deportaci, které dodal sběratel Jaroslav Čvančara. „Nejsem schopen zjistit, kdo mi je věnoval. Foceno je to ale z Malého Berlína, což nechápu, protože tam žili Němci, kteří neměli určitě důvod fotografovat nebo hledat své přátele,“ vysvětlil Čvančara. 

Výstava v bývalých drážních bytech má mimo jiné také upoutat pozornost na kritický stav budovy. „Prostory jsme otevřeli záměrně s tím, že vypadají špatně. Chceme apelovat na to, že nádraží potřebuje opravit. Pokud se to nepovede, objekt nebude mít dlouhého trvání,“ vysvětlil Štingl. K vidění jsou rovněž vizualizace, jak by se samotná budova měla jednou proměnit.