Začnu trochu oklikou. Znáte oblíbený rozhlasový pořad Historie českého zločinu? Tohle audio dobrodružství české kriminalistiky na pomezí rozhlasové hry a dokumentu má totiž, alespoň co do hutné atmosféry, s Metodou Markovič hodně společného. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby se jedna z jeho odvysílaných epizod věnovala právě Hojerovi. Nemůžu si teď bohužel vzpomenout. Pokud by ale byl i nový seriál vycházející z případů kriminalisty Jiřího Markoviče pouze audiozážitkem, jako posluchači bychom jen těžko ocenili proměnu Petra Lněničky. Ten kvůli roli ústředního vyšetřovatele, který během svého vedení 1. oddělení pražské policie usvědčil sedm vrahů, přibral deset kilo.
Seriál Metoda Markovič: Hojer nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Voyo a la Netflix
Metoda Markovič má pro svou neoriginalitu bezesporu celou řadu odpůrců. Těm bych ale rád vzkázal, že to celé mohlo dopadnout mnohem, ale mnohem hůř. Že to není argument? Vzpomeňme například na třídílnou minisérii rovněž z produkce platformy Voyo - Případ Roubal, jejíž koncept byl, stejně jako u Markoviče, v dobrém slova smyslu obšlehnutý ze zahraničí. A jelikož se jedná o moderně pojatou kriminálku z produkce stejné platfomy (zjevně se ale nakukovalo třeba do notiček Netflixu), bližší srovnání těžko najdeme.
Minisérii tehdy chyběla originalita, ale i celková tvůrčí odvaha. Příběh postaršeného Hynka Čermáka, který měl na obrazovce kromě špatných paruk rád také škrcení lidí (a podávání stížností), byl v první epizodě směsicí kriminálky a soudního dramatu, druhá část více rozebírala morálku všech zúčastněných a fungovala jako jakási naháněčka, aby se pak ve třetím díle tvůrci naplno věnovali závěrečnému soudnímu aktu.
Nelamentujme
Lamentovat nad drobnými nekvalitami tři roky starého Roubala je stejně jako u Markoviče bezpředmětné. Jak jsem psal v rámci rubriky Strážce streamu již před několika lety, mně osobně peněz za Voyo s podobným obsahem líto není. Stejně dobře ale chápu, proč jednoho z nejslavnějších českých sériových mordýřů kupa lidí vynechala. A u Metody Markovič: Hojer je to úplně stejné. Co ale neberu je argument, že Češi moderní seriálové kriminálky točit neumějí. Ne všechno vypadá jako odpady typu Specialisté (2017) či Einstein – Případy nesnesitelného génia (2020). Připomenu třeba Cirkus Bukowsky, první sérii Rapla, retro sci-fi Svět pod hlavou, Případy 1. oddělení a Devadesátky, první dvě série Labyrintu či novinářskou krimi Mamon. Málo toho není. Výborná je také Pustina, Rédl, Zrádci, Ochránce či pecka #martyisdead.
Proč Markovič?
Ale dost už o jiných seriálech. Metoda Markovič podle jejích tvůrců „vykresluje, jak za totáče pracovaly policejní složky a psychiatrie, a především specifické metody vyšetřovatele“. V roli Markoviče se divákům platformy Voyo představuje nejen skvělý chameleon Lněnička, suverénního kolegu Josefa Vilímka hraje na jeho poměry poměrně netradičně Václav Neužil, psychiatra Petra Řemena pak vystřihl Michal Isteník. Ten mě, přiznám se, moc nebaví. Stejně jako všechny hospodské scény, kde se do promluv u kulečníku motá hubatý Roman Skamene. Markovičovu manželku pak hraje, jak jen nejcivilněji dovede, sympaťačka Eva Sarah Haváčová.
Kromě nich se v minisérii objevuje i typický seriálový šéf, čtu deb*l, David Prachař, Milan Šteindler či český Hannibal Lecter Vojtěch Kotek.
Starej Brůna se může jít bodnout
„Ty kráso! Nebudu spojlerovat, ale starej Brůna se může jít bodnout,“ komentuje seriál s odkazem na mnohem starší kultovní kriminálku 30 případů majora Zemana na portálu Csfd.cz uživatel Marhoul. Metodě Markovič, konkrétně epizodě s číslem dva, vystřihl pětihvězdičkové hodnocení. A má pravdu. Pro někoho bude zatím třídílný seriál a jeho vyprávěcí ehm metoda utahaný, zdlouhavý a nudný. Jiní ocení herecký koncert Lnenička/Hojer, respektive Uhlík.
Čekají nás ještě tři díly, takže se může pochopitelně ještě ledacos pokazit. Myslím ale, že tvůrci Markoviče v čele s režisérem Pavlem Soukupem udrží laťku až do konce. Zatím za mě seriál splňuje všechno. Je to fajn detektivka i poctivé psycho drama, jsou tu skvělé herecké výkony a k tomu jako bonus sympaticky budovaná atmosféra.
Dodatek: Po dopsání tohoto článku se mě moje manželka zeptala, jak jsem ve svém textu naložil s postavou mladého detektiva v podání Adama Mišíka. Prý to v internetových diskuzích hodně schytává, a to jak za svůj herecký výkon, tak za zbytečnost jeho postavy v příběhu. Jak jste si již přečetli výše, naložil jsem s ním, jak mu náleží. Zapomněl jsem na něj.
Metoda Markovič: Hojer
|