Přibližte politické klima pod Tatrami před přístupem na evropskou měnu. Odehrávaly se čilé kontroverze?
Vůbec. Na Slovensku se úplně všechny vlády k euru jednoznačně hlásily. O přípravě na vstup do eurozóny nicméně rozhodla druhá Dzurindova vláda, která byla charakteristická svým silným proevropským směřováním. Proces se uzavřel v lednu 2009 za vlády Roberta Fica.
Slovensko euro setrvale miluje, podle aktuálního průzkumu veřejného mínění Eurobarometr jej kvituje 73 procent Slováků, v eurozóně jde o pátou nejvyšší podporu. Řekněte mi ale, v čem zavedení eura slovenské ekonomice objektivně pomohlo?
Euro přispělo k hospodářské kondici, odhady hovoří o půl až jednoprocentním příspěvku pro růst HDP. Slovensko přitáhlo množství zahraničních investorů, kteří se vyjádřili, že jedním z motivačních faktorů bylo euro jako stabilní měna. Zároveň je Slovensko (podobně jako Česko) extrémně otevřenou ekonomikou, závislou na vývozu a dovozu, přičemž hlavním obchodním partnerem je Německo. To znamenalo, že firmy měly vysoké transakční náklady i na zabezpečení kurzového rizika, což už v současnosti při obchodovaní s eurozónou nehrozí.
Stále hovoříte o ekonomice jako celku. Ale čím euro přispělo obyčejným domácnostem?
Kurz slovenské koruny v roce před přijetím rostl tempem, do kterého musela zasahovat až Národní banka Slovenska. Výsledkem byl vysoký směnný kurz, takže za svoje uložené peníze Slováci dostali víc, než by tomu bylo na začátku přístupového procesu.
Jaké lze zmínit negativní dopady?
Odhady z jiných zemí hovořily o krátkodobém nárůstu inflace o 0,1 až 0,3 procenta, to se však na Slovensku nestalo. Většina nákladů pro firmy souvisela například se změnou účetnictví a přijetím nového softwaru. Náklady měl i stát na propagaci, školení úředníků či distribuci startovacích balíčků s mincemi.
Jak relevantní jsou pro vás argumenty proti zavedení eura v Česku. Hovoří se o zdražování, ztrátě samostatné měnové politiky, dokonce i ztrátě národní identity...
Euro to má v Česku těžší než na Slovensku před patnácti lety, kdy jsme se vezli na vlně pozitivního příběhu vstupu do NATO i Evropské unie. To ale neznamená, že by argumenty, které zmiňujete, nezaznívaly. Rozhodně ale můžu uvést, že po přijetí eura se na Slovensku žádné zdražování nekonalo. Navíc pomohly kontrolní mechanismy státu pro ochranu spotřebitele. Půl roku před přijetím a rok po něm byly cenovky v obchodech, ať už kamenných, anebo internetových, uváděné v korunách i v eurech. Co se týká ztráty samostatné měnové politiky: z 27 zemí EU se pro tento krok dobrovolně rozhodlo 20 členů. Myslím, že to hovoří za vše. Měna podle mě nepatří mezi národní identifikátory. Jestli to někdo vnímá jinak, nebudu mu jeho názor brát, každopádně nenahlížím na Němce bez marky ani na Francouze bez franku jako na lidi s oslabenou národní identitou. A jsem přesvědčený, že se tak nevnímají ani oni.
Dovolte mi ještě otázku na závěr: Přepočítáváte si ještě eura na slovenské koruny?
Jestli si dobře vzpomínám, možná pět šest let jsem si ceny ještě přepočítával – hlavně u potravin, se kterými člověk přichází neustále do kontaktu. Teď už to nedělám. Není důvod porovnávat ceny v korunách s obdobím před patnácti lety, protože to nemá žádnou vypovídací hodnotu. Spíš mě při návštěvě Česka překvapí, že se oběd v restauraci pro čtyři lidi nominálně vyšplhá na tisícovku, přičemž u nás by se zaplatilo řekněme 40 eur. Ale to je jen důkaz toho, že jsem na ceny ve slovenské měně už úplně pozapomněl.
Vox populi
|
