Snímek se natáčel na motivy knihy Evžena Bočka na zámku v Miloticích, kde je kastelánem. Nejen o natáčení mluví herečka pro Metro.
Jak jste reagovala na nabídku zahrát si znovu Vivien? Nebála jste se, že pokračování se ne vždy vyrovnají úspěchu prvních dílů?
Nebála. Víte, ono je risk všechno, i když točíte první díl. A čím jsem starší, tím cítím větší zodpovědnost. Ale kdybych neměla riskovat, nenatočím nic. Takže jsem se těšila a byla zvědavá, jak si Jirka Vejdělek i jako scenárista s touhle výzvou poradil.
Yvona Stolařová, Hynek Čermák a Tatiana Dyková ve filmu Poslední aristokratka (2019)
Je vám Vivien v něčem blízká?
Vůbec. Je to naivní šmudlinka stále se něčemu divící. Rozkošné stvoření, někdy na zabití. Já jsem nohama na zemi a k zulíbání každý den.
Jaké bylo natáčení? Těšila jste se na stejnou partu herců a tvůrců?
Ano, jsme dost sehraná parta, která na sebe slyší, a prostředí jižní Moravy je krásné. Tam se i náročné natáčecí dny zvládají trochu lehčeji, než když točíte třeba v Praze.
Vy se prý scházíte v Miloticích každý rok, chtěla byste bydlet na zámku?
Na zámku ne. Na mě jsou to moc velké prostory. Miluji zámecké zahrady, to je čirá nádhera, kde je mi blaženě. Milotice nám přirostly k srdci hlavně díky rodině Bočků, pak taky díky majiteli penzionu Vinohrad v Šidlenách, kde jsme byli se štábem ubytovaní. A hlavně, my v tom kraji měli s Vojtou svatbu, máme tam spoustu kamarádů.
Můžete naznačit, co se rodině Kostkových tentokrát přihodí?
Zámek chce zavřít hygiena, na návštěvu k nim přijede velice originální osoba, která převrátí vše vzhůru nohama, a bude se chystat svatba roku, na kterou přijede i samotná…! Nechci víc prozradit, ale doporučuji divákům přijít.
Teprve pár týdnů poté, co vás mohli diváci vidět v kině v roli Zdeny Mašínové, se objevíte v této komedii Jiřího Vejdělka. Jaké typy rolí se vám hrají lépe?
Nerozděluji role na typy. Musejí mě něčím zaujmout, přitáhnout – a pak už je mi jedno, v jakém žánru se budu pohybovat.
Filmem Aristokratka ve varu pro vás začíná rok, kdy budete třicet let na scéně. Muzikanti a kapely k tomu dělají velké koncerty. Budete také slavit, nebo si jen zavzpomínáte?
A víte, že kdybyste mi to teď neřekl, tak to ani nevím? Nemám momentálně potřebu slavit nějaké jubileum, slavím prací, i když to zní jak ze socialistické brožurky, ale je to fakt. Mám momentálně spoustu práce, ohlížet se můžu, až ji mít nebudu.
V DÍŘE U HANUŠOVIC si zahrála sestru Maruny (Tatiana Dyková) Jarunu.
Je nějaká role, kterou byste za tu dobu vyzdvihla, máte ji nejraději?
Nejraději není to správné slovo, ale vypíchla bych roli zásadní, a to byla Maruš ve filmu Indiánské léto. Díky Sašovi Gedeonovi jsem pochopila tajemství filmové kamery a právě tahle role mi odstartovala „kariéru“, i když to slovo nemám moc ráda. Spíš lásku ke hraní.
Co vás, případně diváky v roce 2024 ještě čeká?
Jsem v půlce natáčení seriálu Případy mimořádné Marty, poté budu natáčet film Výjimečný stav s Ondrou Vetchým. Čeká mě šumavská příroda, pak moře, poušť, kamarádi, a hlavně moje rodina a čas s ní.
Tatiana Dyková na Českém slavíkovi 2023
Čerstvě je také venku audiokniha o Boženě Němcové, kterou jste načetla. Jaký vztah máte právě k audiosložce vaší profese včetně dabingu, kterému se také dlouhodobě věnujete?
To je speciální disciplína. Nedělám ji tak často, maximálně jednou do roka, protože načítat knihu je velmi náročné a já načítám jen to, s čím opravdu souzním. Mám to ráda stejně jako rozhlas a dabing a pevně doufám, že mluvené slovo nezanikne a stále budou existovat nadšení posluchači.
