S její prací se mohou lidé setkat jak v časopisech, tak třeba v pořadu televize Prima Jak se staví sen. Nedávno také vydala knihu Jak vytvořit domov – elegantně a udržitelně, kde shrnula znalosti, které za devět let ve své profesi nastřádala.
Když za vámi přijde klient, že od vás chce designérské služby, jak to probíhá?
Je to různé, často za mnou přijdou klienti se slovy: „Včera bylo pozdě.“ Spěchají a chtějí všechno hned, ale to není možné. Někdy lze proces uspíšit tím, že mi klient pošle fotky, jak interiér vypadá, a voláme si, jakou má představu. Pak mu pošlu cenovou nabídku, aby měl představu, kolik služba bude stát a jestli se má smysl spolu potkávat. Když se domluvíme, přijedu osobně do prostoru, povídáme si o potřebách klienta, jeho představě, co z daného nábytku si třeba chce nechat, co lze nějak použít, a já se snažím se nacítit do daného interiéru, vnímat jeho atmosféru a také zjistit, jaká je osobnost klienta, pro kterého mám interiér navrhovat.
Ukázka práce Lucie Volfové
Jak dlouho vám může trvat práce s jedním klientem?
Po osobní návštěvě si udělám v hlavě vizi toho, jak by prostor mohl vypadat. Mám sice opravdu dobrou představivost a schopnost si v hlavě seskládat všechny možnosti, zároveň ke mně často přijde nějaký nápad, takže potřebuji pár týdnů na to, abych v klidu udělala návrh. Třeba měsíc trvá, než se dostaneme k prvotnímu návrhu, takzvanému moodboardu. Což je vlastně forma vizuální prezentace návrhů či materiálů. Dále předkládám klientovi navržený koncept a konzultujeme, zda se mu líbí, jestli souhlasí s paletou barev a s výběrem materiálů. Pak se vytvoří vizualizace a záleží na tom, jestli si klient ode mě přeje zajistit i realizaci, nebo ne. Pokud dělám kompletně na klíč všechno, objednávám veškeré materiály, domlouvám i jednotlivé řemeslníky a dodavatele i harmonogram prací. Celková doba se odvíjí od toho, jestli se mění jedna místnost, nebo celý dům. S někým spolupracuji dva měsíce, s někým i rok.
Dočetla jsem se, že jste příznivcem využití i staršího nábytku. Dá se ale kreativně pracovat i s kousky z nábytkových řetězců?
Samozřejmě. Nejlépe se dělá se dřevem. Ale i s dřevotřískou se dá pracovat a renovovat ji, třeba natřít jinou barvou. Opravdu se dá kouzlit. Tím, že takto pracuji už léta, prošlo mi rukama hodně klientů, kteří třeba neměli tak vysoký rozpočet, a pracovali jsme se zmiňovaným starším nábytkem. Pomocí polštářků, koberečků a doplňků jsme i tak dokázali udělat z místa útulné bydlení.
Ukázka práce Lucie Volfové
Zaujalo mě vaše heslo „nepřizpůsobujte se prostoru, prostor se přizpůsobí vám“. Lze to praktikovat i v malém bytě?
Tímto krédem chci říct, že v každém interiéru žije osobitý člověk a měl by se tam cítit dobře. Tedy je důležité vše přizpůsobit tomu, co má kdo rád, co ho baví a čím tráví čas. I v garsonce můžu vášnivému čtenáři udělat čtecí koutek s pohodlným křesílkem, ale nebudu mu tam cpát rohovou sedačku, kterou nevyužije. Každý interiér by měl být odrazem osobnosti člověka, který v něm žije, jak barevně, materiálově, tak charakterem.
Vy jste se spolupodílela i na pořadu Jak se staví sen. V původní americké verzi se často tvoří například dětské pokoje přizpůsobené pro konkrétní věk. Jak jste pracovali vy?
Je třeba počítat s tím, že se dítě s přibývajícím věkem mění. Nicméně neuděláte pokoj, aby vyhovoval a jen se lehce měnil od miminka po pubertu. Když zařizujete pokojíček například pro čtyřleté dítě, dá se pořídit rostoucí nábytek či to vymyslet tak, že celek bude neutrální a dozdobí se doplňky adekvátními věku.
Ukázka práce Lucie Volfové
Teď jste mi prozradila trochu ze své práce, ale více jste toho sepsala do knihy. Co v ní čtenáři najdou?
Sepsala jsem tam celé svoje know-how, co jsem za devět let praxe nastřádala. Jako jsem vám popisovala, co dělám od první chvíle, kdy se sejdu s klientem, až po závěrečné předání prostoru. To jsem tam vše sepsala podrobněji. Včetně různých tipů a rad. Třeba jaký správný rozměr má mít koberec pod sedačkou a jak ho tam umístit. V knize jsou i kontakty na dodavatele, se kterými pracuji, protože v současnosti je opravdu nejtěžší najít kvalitní lidi. Když jezdím autem, vidím nedostavěné domy. Je to často proto, že člověk nemá dopředu jasný plán či rozpočet. Jakmile to ale všechno má, předejde řadě chyb. Setkávám se také s tím, že lidé nakoupí mnoho věcí a doplňků a až pak přemýšlí, kam je dají. Díky mé knize tomu ale člověk dokáže předejít.
Říkáte, že jste do knihy dala celé svoje know-how. Nebojíte se, že budete mít méně práce?
Samozřejmě že se někdo knihou může nechat vést natolik, že mé služby už nebude potřebovat. Na druhou stranu, zrovna před dvěma týdny jsem se setkala s klientkou, která si moji knížku přečetla a zjistila, že je to vlastně strašná práce a že svůj čas radši investuje jinde, a najala si mě. Za knihu jsem ráda, protože v ní čtenáři zjistí, kolik je za tím vším práce a že kolikrát jde třeba jen o milimetry a řeší se i ty nejmenší nuance, aby vše dobře dopadlo.
Kromě designu se věnujete malování. Jak jste se k němu dostala?
Vlastně náhodou. Před asi pěti lety jsem měla v rámci jedné akce proměnit interiér, který byl následně k prodeji. Já se v něm snažila udělat barvami vzhled oprýskané zdi, jak já říkám artovou stěnu. Někteří klienti mě pak oslovili s tím, že by místo tapety chtěli také něco podobného. A protože jsem zjistila, že mě malování naplňuje, jednou večer jsem si řekla, že když mi to jde na zeď, proč ne i na plátno. První malířské potřeby jsem si půjčila od svého syna. Občas jsem pak díla zveřejnila na sociálních sítích a lidé si je chtěli koupit. I do svých proměn pro klienty jsem si místo nákupu obrazů začala malovat vlastní. A postupně jsem se začala realizovat i jinak umělecky a studovala jsem různé techniky malby.
Jak to vypadá u vás doma, jste s tím spokojená, nebo jste, jak se lidově říká, kovářova kobyla, co na sebe nemá čas?
Dům i interiér mám v neutrálních barvách, což mám nejradši. Můj dům je podle mých představ a odráží mě samu. Mám tam vše, o čem jsme se bavily. Zrenovovaný starší nábytek, natřené staré kachličky a pak i nějaký svůj vlastní nábytek či obraz. A nějaké doplňky, často také upcyklované, na což mimochodem pořádám i kurzy pro děti a dospělé. Třeba na téma jak si vyzdobit starší vázu. Zároveň strašně miluju měnit výzdobu podle ročních období. Ale máte pravdu, že ačkoli letos už mám ozdobeno adventně, dřív to tak nebývalo. Když jsem totiž dělávala pro klienty i dekorace, často jsem nestíhala, a zatímco oni měli krásně nazdobeno, já byla ta kovářova kobyla. Končily Vánoce a já nestihla vyndat ani světýlka. Ale teď už to tak není.
