Je Orville lepší než Star Trek? MacFarlane i potřetí servíruje komediální poctu sci-fi žánru

Třetí série The Orville nese název Nové obzory. Hlavní hrdinskou posádku v ní čeká, jako již tradičně, nejenom další zkoumání tajů vesmíru a jeho obyvatel, ale i tužení a rozšiřování vzájemných vztahů. Původně se měli fanoušci třetí série dočkat už mnohem dříve, nicméně všechno zkomplikovala pandemie. Nyní se seriál konečně vrací se vší parádou. A nesměl proto chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.

The Orville je americký komediálně-dramatický sci-fi televizní seriál.

Epizodnost i chytré premisy
Dobrý sci-fi seriál se dá dělat různě. U třetí série Orvillu režisér, scenárista a producent MacFarlane, který v tuzemsku proslul hlavně svým seriálem Griffinovi, opět vsadil na několik věcí. Důkladně ohraničené epizody, mezi kterými většinou v ději uplyne klidně i pár týdnů, dobře napsané scénáře s chytrými sci-fi premisami, a hlavně na skryté podtexty. V jednotlivých epizodách totiž slouží jako nejčastější náměty typické nešvary současného života na Zemi, nikoliv v několik let vzdálené budoucnosti. Ty má pak MacFarlane a jeho tým ve zvyku podle svého gusta nejčastěji řešit zlozvyky obyvatel cizích planet. Jednou jde například o rasismus, fašounství či nerovnost pohlaví, podruhé si berou tvůrci na paškál přespřílišné spoléhání se na umělou inteligenci. V předchozí sérii také skvěle zafungovala kritika zdánlivě lepšího žití ve virtuálním světě.

Autorem seriálu je Seth MacFarlane, pro něhož to je první autorský hraný počin.

Velké ambice
Kromě kapitána Eda a jeho zástupkyně a exmanželky v jedné osobě - Kelly se v nové řadě opět potkáváme třeba s oblíbeným moclanským důstojníkem Bortusem, komickým zrzavým pilotem Gordonem, nadlidsky silnou Tallou či robotem Issacem, který nemá po událostech konce druhé řady mezi posádkou právě tu nejideálnější pověst. Jejich dobrodružství v hlubokém vesmíru nám znovu chtějí ukázat, že není po dvou vcelku úspěšných sezónách pochyb o tom, že si Orville svoje místo mezi skoro sci-fi seriály bez váhání zaslouží. A v mnoha ohledech není horší než jeho starší bratr, se kterým bývá nejčastěji srovnáván.

The Orville

MacFarlan toto srovnání naopak pravidelně využívá ve svůj prospěch, což se ukazuje na mnoha totožných či malinko podobných námětech, které umí moderně a hlavně odlehčeněji zpracovat. K tomu si připočtěte fajn scénář a ucházejí triky (až překvapivě na podobný typ seroše) a máte příjemnou oddychovku jako vyšitou. Bohužel to ale není vše.

Příliš dlouhé epizody
Dvacet minut stopáže na epizodu navíc se tvůrcům nejspíš zdálo jako dobrý nápad. Já jako divák však podobný názor nesdílím. První a druhá série se s délkou epizod vždy vešla do 45 minut, u Nových obzorů nám ale tvůrci najednou servírují i sedmdesát minut stopáže na díl! Udržet dynamiku a nezamotat se v občas trochu chaotickém ději bylo obtížné i u původní kratší délky, ve třetí řadě ale kvalita epizod kvůli tomuto rozhodnutí mírně kolísá. Viz první díl série Elektrická ovce pojednávající o robotí sebevraždě (a svým názvem odkazující na Blade Runner), který si na csfd.cz odnesl pouze šedomodré hodnocení. Další epizody se však pohybují v tradiční červené. Možná i kvůli častější akci a určité přímočarosti děje.

„Nazdárek.“

Stagnujeme?
The Orville byl na konci druhé řady čím dál lepší, postavy si sedly, humor byl skvělý a nevtíravý (nebo alespoň nerušivý) a scénáristé měli co nabídnout. Vysokou kvalitu určitě nečekali ani škarohlídi, kteří na seriál po rozpačitém úvodu první řady houfně nadávali. Ve třetí sezóně se jede i nadále stejným stylem, zatím jsme se ale nedočkali vyloženě něčeho ultra originální, co by diváka nakoplo a donutilo o Orvillu pokecat třeba s přáteli. Ještě mám před sebou několik epizod. Doufám, že se to brzy změní.