Jak již zmiňuji v citované synopsi výše, v britské minisérii Těla se podíváme do čtyř časových období, od devatenáctého století až po dalekou budoucnost, v nichž čtyři různí kriminalisté vyšetřují identickou vraždu stejného muže. Jak je ale možné, že někdo může umřít v minulosti, současnosti i budoucnosti? Může za to tajemné hrdlo!
Seriál Těla nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Jednodušší Dark¨
Než se rozpovídám o Tělech, nemohu opomenout zmínku o podobně laděném německém sci-fi seriálu Dark. Tematické weby se jen hemží srovnávačkami Bodies s tímto seriálem, a i mě jisté podobnosti pochopitelně při sledování mnohokrát napadly. Zejména proto, že se tu v různých časových rovinách nacházejí tytéž postavy. Jsou různě staré (a hlavně je většinou hrají různí herci), takže divákovi chvilku trvá, než mu dojdou souvislosti.
Alfred Hillinghead (Kille Soller) žije v roce 1890.
Oproti Dark je však novinka v tomto i jiných ohledech mnohem srozumitelnější, možná bych dokonce řekl hloupější. Některé věci se tu zkrátka objasňují divákovi hodně doslovně. A hodně se tu vše opakuje pořád dokola. Ještě doplním pro ty, co neznají zmiňovaný Dark: Tento pár let starý německý seriál je rovněž mysteriózní atmosferickou podívanou, která se částečně odehrává v osmdesátých letech, a také v budoucnosti. Skoro bych se nebál říct, že hned v několika. A je v ní kromě dospělců také pár důležitých mladistvých. Jak správně tušíte, v případě Bodies je to podobné.
Charles Whiteman (Jacob Fortune-Lloyd) je kriminalista, ve kterém se příliš pozdě hne svědomí.
1890, 1941, 2023 a 2053
O čem tedy Těla pojednávají? Představte si se mnou na chvilku, že jste kriminalista a čeká vás další den v práci. A vyberte si, zda je to v roce 1890, 1941, 2023 nebo 2053. Máte? Objev nahé mrtvoly chlápka s dírou od kulky (ale kulka nikde není) místo oka asi není přesně to, co si byste během vašeho čerstvě vysněného pracovního dne očekávali. A brzy půjde o kejhák i vám.
Hlavními postavami seriálu jsou tedy čtyři detektivové, každý z nich zcela odlišný. A to jak z hlediska metod (o testech DNA či daktyloskopii si mohli za starých časů nechat jenom zdát), tak jejich době poplatných charakterů.
Shahara Hasan (Amaka Okafor) najde tělo také. Narozdíl od ostatních ale může zabránit výbuchu uprostřed Londýna.
Jak už jsem zmínil, na Tělech je vidět, že se jejich tvůrci rozhodli moc nekomplikovat děj. V roce 2023 najde detektivka Shahara Hasan (Amaka Okafor) v londýnském Whitechapelu tělo. A stejnou mrtvolu objeví i dva další detektivové. V roce 1941 je to zkorumpovaný fešák Charles Whiteman (Jacob Fortune-Lloyd), se kterým někdo po telefonu neustále manipuluje, v roce 1890 pak Alfred Hillinghead (Kille Soller), který má také tajemství týkající se jeho sexuality. V budoucnosti roku 2053 pak sledujeme práci detektivky Iris Maplewood (Shira Haas), kterou rovněž po nálezu stejného těla pověří nejvyšší vůdce národa Elias, aby pro něj zapátrala po tajemné teroristické skupině, která měla v roce 2023 způsobit výbuch bomby z druhé světové války. A tím mimo jiné způsobit trvalou změnu místního, respektive světového řádu.
Detektivka Iris Maplewood (Shira Haas)
Když to zacvakne
Nechci prozrazovat příliš. Všechny díly skládačky do sebe nicméně definitivně zapadnou zhruba v šestém díle. Poslední dvě epizody pak již částečně dovysvětlují minulé události, které jsou však paradoxně také přítomností a budoucností. V závěrečném díle pak ústřední kriminalisté napříč dekádami společně napínají síly k tomu, aby ústřední záporák změnil plány a nemanipuloval s historií ve svůj prospěch. Přerušit časovou smyčku ale není žádná legrace. Bez obětí se to holt neobejde.
„Věz, že jsi milován“
Co znamená být milován? To je zdánlivě otázka, na kterou chce ústřední záporák seriálu Těla najít odpověď. Jeho štěstí je ale třeba vykoupit utrpením mnoha lidí napříč dekádami. I tak mu někteří z vás budou určitě fandit. Stejně jako vychvalovaný předchůdce - seriál Dark ani Těla nevstoupí do dějin jako ten nejlepší seriálový mysteriózní počin, jaký kdy kdo natočil. Je ale třeba smeknout klobouk před scénáristy, kteří zvládli všechny dějové linky jakžtakž dotáhnout do uspokojivého konce. A malilinko, zcela nenásilně, si otevřít vrátka pro případný budoucí děj. Na první kouknutí to navíc doopravdy dává celkem smysl. A to je vždycky fajn.
Čtyři detektivové. Čtyři časové linie. Jedna oběť. Těmito slovy začínal tento text. Neocitli jste se i vy při čtení tohoto článku v časové smyčce? :-)
Těla
|
GALERIE
