Podle čeho vybrat zařízení, kde vám „vyrobí“ dítě ze zkumavky

Zdravotnická turistika se týká snad všech lékařských zákroků, na které lze jen pomyslet. Česko se například řadí mezi populární destinace plastické chirurgie na nová poprsí, nosy a další finančně náročné zákroky v tomto směru. I když o některé zákroky se musí v posledních letech dělit s levnějšími regiony, jako je například Turecko. Do začátku války to byla třeba i Ukrajina.

Dilema málem pohádkové, malebné www nejsou vše
V jednom ohledu si ale Česko stále drží i přes finanční náročnost velký zájem klientů z ciziny i z Česka. Jedná se o asistovanou reprodukci, tedy umělé oplodňování. První klinika tohoto typu, u jejíhož zrodu stáli izraelští investoři, vznikla právě před třiceti lety v Praze.

„Problémy s neplodností trápí v Česku téměř pětinu párů. Důvodem jsou nejenom zdravotní komplikace, ale i rostoucí věk žen. Pomoc v podobě asistované reprodukce nabízí v tuzemsku desítky klinik,“ připomíná Štěpán Machač, předseda Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Většina párů se ale jen těžko orientuje v tom, kterou z nich si vybrat. Málokdo má k dispozici spřátelenou mouchu jako královský sloužící Jiřík, kterému právě mluvící moucha pomůže vybrat z několika kopií tu pravou Zlatovlásku. „Řada reprodukčních klinik má sice výbornou marketingovou kampaň a informace nabízí na moderních webových stránkách, o jejich kvalitě to ale vypovídat nemusí,“ upozorňuje Machač.

Jak si Hurvínek představuje válku?
Nedávno se problematice věnovala například i Kateřina Hrochová v dokumentu Reprodukce 2.0. Podařilo se jí objektivně zmapovat nejen byznysovou stránku asistované reprodukce, ale také leckdy naivitu uchazeček o umělé oplodnění. „Představovala jsem si to jako Hurvínek válku. Že se udělají odběry, vloží embryo a je to,“ přiznává jedna ze zpovídaných žen.

Jiná žena zase hovoří o dlouhých sedmnácti letech pokusů a přibližně 850 tisících korunách, na které je vyšly pokusy, na jejichž konci byly nakonec dvě vymodlené děti. „Už ani nedokážu spočítat, jestli těch cyklů bylo třicet nebo čtyřicet,“ přiznává jejich matka.

Je to zdarma, ale ne úplně
„Pojišťovny nehradí kompletní výkon v plné výši, pouze jeho část. Zbytek léčby si musí klienti doplatit,“ upozorňuje zájemce klinika Gynem. Jak jsou úkony hrazené, to určuje novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. „Jsou-li splněny výše uvedené podmínky, hradí zdravotní pojišťovny základní výkony u tří cyklů mimotělního oplodnění (IVF) s přenosem embryí. Pokud bylo v prvních dvou cyklech přeneseno pouze jedno embryo, je hrazen ještě cyklus čtvrtý,“ informuje klienty na svých stránkách Všeobecná zdravotní pojišťovna.

Zájemci o reprodukci umělou cestou si totiž na počátku neuvědomují, že základní cykly podporují i nejrůznější hormonální léčby a další výkony. V případě hrazených pokusů je třeba počítat třeba i s dvaceti tisíci korunami navíc. Pokud se jedná už o nehrazený cyklus, pohybují se ceny kolem padesáti tisíc korun.

Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů...
„Rozhodně bych se snažil vyvarovat klinik, které párům nabízí ceníky a různé balíčky ještě předtím, než zájemce vyzpovídají. Páry by měly zdravotnická zařízení vždy osobně navštívit, s lékaři probrat své problémy a pobavit se o možných způsobech řešení,“ vysvětluje Pavel Otevřel, vedoucí lékař Reprofitu a vědecký sekretář Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti.

Odborníci na asistovanou reprodukci by měli pacienty vždy upozornit na to, že ani moderní medicína nedokáže zázraky a neumí zvýšit kvalitu pohlavních buněk. Úspěšnost asistované reprodukce proto nikdy nemůže být stoprocentní.

„Pokud k nám přijdou dva nemocní lidé a my spojíme jejich spermie a vajíčka, nikdy ‚neuděláme‘ lepší embryo než to, které by vzniklo přirozenou cestou. To je velmi naivní představa. Pohlavní buňky dokážeme vybírat a spojovat, ale neumíme zvyšovat jejich kvalitu,“ vysvětluje Štěpán Machač.