Celý svůj pracovní život se v různých profesích věnujete filmu. Pracovala jste třeba na snímcích Účastníci zájezdu, Anděl Páně 2 nebo Líbáš jako bůh. Před několika lety jste ale začala psát knihy, co vás k tomu vedlo?
Před první knížkou jsem se dostala do bodu, že jsem neustále psala tiskové zprávy, materiály, a to pořád pracujete s fakty. Najednou jsem začala cítit potřebu vytvořit něco za sebe. Vyfabulovat si příběh, postavy, zhmotnit své životní zkušenosti. Psaní knih je pro mne odpočinek.
Teď jste ale v nové roli scenáristky. Film Matka v trapu podle vaší knihy má podtitul skorokomedie. Co si pod tím máme představit?
První scénář jsem napsala pro divadlo, jednalo se o muzikál Biograf láska na motivy písní Hany Zagorové, který se hraje v Divadle Kalich. Ale pokud jde o ten filmový, tak to máte pravdu. Ale zpět k vaší otázce. Hledaly jsme s režisérkou a producentkami, jak film nejlépe přiblížit divákům, a tak vznikl nápad nazvat ho skorokomedií. Hrdinky našeho příběhu, podobně jako každého člověka, potkávají nejen radostné chvíle, ale také situace, kdy se něco pokazí a nejsme úplně šťastní. Ve vztazích, v lásce, v rodičovství. Potřebujeme se na chvíli zastavit, podívat se na věci s odstupem, s nadhledem, s trochou zdravé sebeironie, a pak možná snáz najdeme cestu, jak věci změnit, napravit. A pokud ještě navíc máme vedle sebe člověka, který nám pomůže, je to výhra. Všechny ty radostné a těžké věci do sebe zapadnou správně a my můžeme jít dál.
Jana Švandová s Petrou Hřebíčkovou ve filmu Matka v trapu
Příběh je tedy určený ženám?
Ne jen jim. Nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu, ženy a muži se vzájemně doplňují. Ale mít ve svém životě kamarádku, na kterou se můžete spolehnout, vnímám jako strašně důležité. V našem příběhu se hlavní hrdinky, Sylvie a Anna, potkají vlastně náhodou. Ani jedna opravdovou přítelkyni v tu chvíli nemá, ale nějak intuitivně poznají, že spolu by kamarádkami být mohly. Film je o ženách a pro ženy, ale muži v něm, stejně jako v životě, hrají důležitou úlohu. Věřím, že pokud na něj muži přijdou se svými partnerkami, třeba se jim pak podaří nahlédnout na vzájemné vztahy zase z jiné perspektivy. Byla bych ráda, aby se v příběhu diváci poznali, aby viděli situace, které je mohly potkat, nebo je dokonce potkaly. Pokud si po zhlédnutí filmu někdo řekne „Tohle moc dobře znám“, budu spokojená.
Podle čeho jste volily obsazení?
Věřím, že se nám společně s režisérkou Hanou Hendrychovou a producentkami podařilo vytvořit úžasný herecký tým. Petra Hřebíčková a Lenka Vlasáková dokázaly skvěle zahrát ženský tandem kamarádek. Hrají úplně odlišné typy. Ženy, které svedla dohromady nečekaná situace, ale zrození přátelství jim naprosto věříte. A Jana Švandová jako matka jedné z nich je dokonalá tchyně, která zeti nic nedaruje. Myslím, že její jiskřivé scény s Jaroslavem Pleslem budou diváky hodně bavit.
Už jsme zmínila, že jste autorkou libreta muzikálu Biograf láska. Jak k tomu došlo?
O práci pro divadlo jsem vůbec neuvažovala, ale když mě kamarád producent oslovil s nabídkou, byla to výzva. Šla jsem do toho, protože písně Hany Zagorové mám ráda od mládí. A zkusit něco nového bylo velmi lákavé. Zároveň jsem mohla vycházet z toho, co jsem si již vyzkoušela ve svých knížkách. Vytvořit příběh z ženského světa o pevném přátelství, které vám pomůže překonávat situace, kdy se úplně nedaří. Občas se chodím podívat na představení a sleduji, jak publikum reaguje, že ho příběh dokáže oslovit. Společně s nádhernými písničkami Hany Zagorové vytváří úžasnou energii mezi diváky a souborem. To, že jsou představení vyprodaná dlouho dopředu, je krásná odměna. Je mi líto jenom jedné věci, že Hana Zagorová nemohla vidět jevištní podobu muzikálu. Četla různé verze scénáře a dala mi i podněty, jak příběh posunout, zajímala se o průběh příprav. Bohužel čas byl proti nám, ale doufám, že by byla spokojená.
