Na plnohodnotný celovečerní hraný debut šarlatového běžce Flashe čekají fanoušci, řečeno s nadsázkou, skoro sto let. Hrdina, který se poprvé na stránkách komiksů objevil v roce 1940, byl zatím na plátnech pouze za sekundanta. Konkrétně ve filmech Zacka Snydera a s tváří hereckého průšviháře Ezry Millera. Už dnes si však i v tuzemských kinech odbývá premiéru sólovka tohoto rudě oděného superhrdiny. A jak tomu u podobně ambiciózních a zároveň ryze konzumních snímků bývá, fanoušky i diváky svými kvalitami, či naopak vadami názorově nemilosrdně rozetne na dvě půle.
Průšvihy pana Millera
Cesta superrychlého klaďase na filmové plátno nebyla ani pod taktovkou úspěšného režiséra Andyho Muschiettiho (dosud natočil horory To, To 2 a Mama) právě snadná. Po neúspěchu Ligy spravedlnosti (2017), kde se Flash objevil po boku Supermana či Wonder Woman, natáčení i datum premiéry několikrát odložili. Původně měl snímek dorazit do kin už před pěti lety. V cílové rovince, kdy to už už vypadalo, že snímek bude moci bez problému „vběhnout“ do kinosálů, objevila se další nemalá překážka. Představitel Flashe Miller měl totiž před několika měsíci hned několikrát opletačky se zákonem. Nešlo o žádné prkotiny. V souvislosti s ním se hovořilo o vyhrožování, svádění dětí či vloupání. Proč v recenzi rozebíráme soukromý život hlavní herecké hvězdy? Důvod je prostý. Člověka, který je fanouškům ze dne na den sympatický asi tak jako neštovice, by každé velké hollywoodské studio na místě vyrazilo a z filmu v rámci zklidnění rozčeřených vod vystřihlo.
To u Millera, který má ve snímku dvojroli, a navíc byl snímek v dokončovací fázi produkce, jednoduše nešlo. Herec byl proto tiše uklizen do ústraní. Za chování se omluvil a prozradil, že trpí psychickými potížemi. Humbuk kolem herce měl proto „jen“ jeden podstatný vedlejší efekt. V upoutávkách na Flashe jej záměrně kompletně zastínila přítomnost jiné postavy. Ve svém vůbec prvním samostatném snímku totiž hrdina překonává hranice svých superschopností. Použije svou superrychlost, aby změnil minulost, ale jeho pokus o záchranu rodiny vytvoří alternativní realitu. A v ní potkává Batmana v podání herecké legendy Michaela Keatona.
Fanouškovské hody
Ještě před několika měsíci jsem měl, stejně jako mnoho fandů, od Flashe po celém tom zdevastovaném DC filmovém vesmíru spíše nízká očekávání. Když jsem ale začal v upoutávkách vídat zestárlou reinkarnaci verze svého milovaného Batmana, která byla naposled k vidění ve filmu Batman se vrací (1992), zjihnul jsem. Bylo mi ale jasné, že samotný Keatonův Batman, byť by byl jakkoli skvělý, jen těžko utáhne 144 minut dlouhý kinotrhák. Nový Flash toho naštěstí nabízí mnohem víc.
Mnohovesmír šílenství
Flash není běžně pojatý komiksový snímek, jaké se poslední dobou ve velkém natáčejí. Jde o chaotickou akční jízdu, která vás od první minuty zasypává honičkami, osudovými scénami, nelogičnostmi, ale i vtípky, scénami za hranou vkusu a překvápky v duchu takzvaného fan servisu. Na všemožné již existující či neexistující snímky, hrdiny z jiných filmů i komiksových sešitů se tu odkazuje na každém kroku. Byla by chyba konkretizovat. Flash si prostě dělá to svoje, použiji-li analogii ze samotného filmu, jede na svojí špagetě. Když odloupete všechny ty cukrem posypané a digitálními efekty nablýskané vrstvy, najdete pod nimi skvělou, humorem nasáklou podívanou.
Ano, nováček Sasha Calle alias Supergirl měla dostat více prostoru. A ano, pokud Flash uspěje, bude to spíše zásluhou hláškujícího Keatona než průšviháře Millera. A do třetice ano, druhé já hlavního hrdiny z paralelního světa je patrně tou nejotravnější postavou, jaká se v letošním roce na plátnech kin objevila. I přesto mě tahle labutí píseň jedné končící fáze komiksového vesmíru od DC potěšila. Revoluce se sice nekoná, bylo by ale chybou si nechat filmový zážitek pokazit hejtry. Bude jich dost.
Hodnocení snímku Flash |
Nejdřív číst, až pak vyrazit do kina?
|
