RECENZE: Ze snímku Blízko vám bude smutno. Pak možná brnknete kámošům z dětství

Hvězdy z Cannes
Mezi kandidáty na cizojazyčného Oscara má Blízko silnou pozici. Kromě ceny z Cannes totiž nasbíral další desítky trofejí a budí respekt i v očích kritiků. V tuzemských kinech si snímek odbyl premiéru již minulý čtvrtek a na portálu ČSFD.cz má nyní krásných 82 procent. Proč se tedy pod touhle recenzí nachází pouze tři a půl hvězdičky z pěti? Inu, spousta věcí tu šlape na výbornou. A některé zase spoustě lidem, včetně mě, úplně nesednou.

Co je „už moc blízko“?
Po prázdninové a od vrstevníků izolované idylce přichází do životů hlavních hrdinů prudký návrat do reality. Je tu předčasná dospělost, respektive její první náznaky. Kluci i mladí lidé kolem nich totiž dospěli do věku, kdy věcem začínáme dávat nálepky. Začínají se ptát: Co mezi těmi dvěma vlastně je? Jsou spolu? Jde pouze o přátelství, nebo snad lásku? A proč sedávají tak blízko sebe? Rémi si poznámek spolužáků zdánlivě nevšímá, ale v Léovi vyvolávají pořád více pochyb. V příběhu náctiletých kamarádů následně dochází kvůli strachu k rozpadu přátelství a následně i k osudové tragédii. Potíž je ale v tom, že se tohle vše odehrává ještě před první polovinou celkové stopáže.

Z filmu Blízko

Zážitek z Varů
Pro mnohé, včetně mojí mámy, bylo Blízko jedním z nejsilnějších zážitků letošního ročníku karlovarského filmového festivalu. Nejde totiž jen o citově vyděračský film plný depresivních momentů a táhlých melancholických scén. Je nesporné, že úspěšný belgický režisér Lukas Dhont (Dívka) natočil na první pohled nenápadný, ale zároveň unikátní a emocionálně našlapaný film. Do něj navíc obsadil fenomenální mladé a zároveň debutující herce Edena Dambrineho a Gustava De Waele, takže je opravdu na co koukat. Pokud se ale ve vás, stejně jako ve mně, při koukání na tohle slzavé údolí probudí cynik, a že to během táhlé druhé půle, kdy je děj o něco řidší, sakra hrozí, z hodnocení ukrojíte. V mém případě přesně hvězdičku a půl.

Záběr z filmu Blízko

Začnete si totiž uvědomovat, že první necelou polovinu filmu bloumáme s hlavními hrdiny po zhruba čtyřech lokacích, abychom v druhé části ronili slzy u snídaně, u oběda a někdy i u večeře. Ráno i večer, v noci i ve dne. Taková analýza je dobrý obranný mechanismus. Není ale o nic horší než po zhlédnutí Blízko zvednout telefon a zavolat kamarádovi či kámošce z dětství.