Viděl jsem tu čistou lásku a nevinnost, která ke mně promlouvala z každé buňky tvýho malýho tělíčka. Cítil jsem ty slzy dojetí. Viděl jsem tvoje první krůčky. Zprvu opatrné a pak pevné a sebevědomé. Úplně jako ty. Slyšel jsem tvoje první slovo a viděl u toho ty jiskry radosti ve tvých rozzářených očích.
Viděl jsem tě růst. Viděl jsem tě padat a znovu se zvedat. Viděl jsem tě ochutnávat všechny možné i nemožné chutě i vůně, co ti svět nabídl a stále nabízí. Viděl jsem taky tvou bolest. Viděl jsem tvoje nejhlubší zranění. Viděl jsem tvoje srdce na kusy i koupající se v božské extázi štěstí.
Viděl jsem tě radovat se i plakat. Viděl jsem tě rozzuřeného do běla se vztekem stříkajícím z tvých rukou. Viděl jsem tě selhat i chybovat. Viděl jsem tě ubližovat ostatním i sobě. Ach, viděl jsem tě úplně celého.
A přesto, nebo právě proto, tě miluju. Celým srdcem. Tak velkým, jak velké srdce můžeš mít. Miluju tě. Bez podmínek. Bez očekávání. Bez nároků. Cítíš to? Vnímáš to, že jsem pořád s tebou? Vidíš mě tak dobře jako já tebe? Jsem tvoje duše a miluju tě. Pořád a vždycky. Za všech okolností. Nezáleží na tom, co jsi a co děláš. Pořád tě miluju.
A moc si přeju, abys s tím začal i ty. Aby ses začal milovat teď a tady. Už teď jsi dost. Už teď ti nic nechybí. Jsi perfektní člověk. Prosím, zamiluj se do sebe jako já do tebe. Kde je láska, není prostor na strach, nenávist ani lhostejnost. Tak buď láskou. Prosím.