Když v roce 2011 otevřeli odborníci kryptu loretánského kostela, užasli. Asi tři metry pod podlahou kapucínského kostela Narození Páně jsou v naprosté tmě skryty malby, které vytvořil neznámý umělec podle předlohy věhlasného malíře Rembrandta.
Krypta pochází z roku 1663 a je v ní uloženo sedm ručně malovaných rakví. V Loretě jsou celkem tři krypty. Ve dvou zbývajících jsou mezi jinými uloženy ostatky příslušníků rodu Lobkowiczů. Krypta dobrodinců je ale jiná. Název napovídá, že byla určena pro lidi, kteří se nějakým významným způsobem zasloužili o rozkvět Lorety.
První pohřbenou v této působivě vymalované kryptě byla čtyřletá holčička z rodu Michnů. Její malá rakev dodnes stojí v rohu pohřební místnosti. Je zde uložen i loretánský regenschori s manželkou a synem a další muzikanti.
Zdi krypty jsou vymalovány velkými figurálními freskami. Hlavní scéna vzkříšení Lazara, která dominuje celému prostoru hrobky, vznikla podle známého leptu zmíněného legendárního malíře Rembrandta van Rijna. Tato kopie jeho obrazu byla vytvořena ještě za malířova života.
Otevření krypty
Jde nejspíš vůbec o první využití Rembrandtova díla u nás. Autor kreseb, zřejmě člen kapucínského řádu, pracoval podle holandských grafických vzorů na objednávku patronky Lorety, hraběnky Kolowratové.
Když sestoupíte po odsunutí mramorové náhrobní desky po 16 schodech pod podlahu kostela, ocitnete se tváří v tvář smrti. Hned naproti schodům na vás hledí kostlivec, který na vás míří kuší. Říká tak, že smrt má na mušce každého z nás. Na zadní straně krypty je vyobrazen Kronos, tedy alegorická postava zobrazující čas, který mocným máchnutím kosy sklízí a poráží atributy lidského vědění a snažení. Smrt tak v čase vítězí nad lidským počínáním a snažením.
Další z kreseb znázorňuje chlapce, který tyčkou píchá do bublin, které se v okamžiku rozprsknou – jde o podobenství homo bulla est, tedy člověk je jako bublina. Vyjadřuje křehkost lidského bytí, které může v okamžiku prasknout jako bublina. V hrobce najdeme i kostlivce, který v pravé ruce třímá kartičku se jménem Anton. Možná jde o potměšilou pomstu autora kreseb jeho neoblíbenému nadřízenému, kterého karta v ruce smrtky volá na onen svět.
Když sestoupíte do krypty, v okamžiku se přesunete ze třpytivé až marnivé barokní výzdoby kostela do prostoru působivých černošedých morbidních kreseb, které měly zůstat na věky ukryty v hrobě. Nebyly tedy určeny pro běžného diváka. Krypta byla po prozkoumání odborníky opět zakryta kvůli pietě k zemřelým a také kvůli zachování stabilních podmínek pro uchování fresek. Pro návštěvníky ale zůstává v Loretě možnost vstoupit do 3D modelu, který vám působivou atmosféru krypty dobrodinců zprostředkuje.
O loretánské kryptě se dočtete více například v mé knize Skrytá tajemství Prahy.
Strážce streamu
